čtvrtek 24. dubna 2014

Jakub Řehák - Past na Brigitu

Ur Brigita (úryvek - zbytek zde)
Brigito co určuje tato noc 
zavalená sněhem? 
pohlédl jsem ti do očí 
hleděla na mne temná dřeva 
přichází-li zima žebra topení 
podobně jako žebra na těle 
vydají do místnosti 
nezanedbatelné množství tepla



„V dívce je veškerá podlost darebáka a gymnazisty,“ otevírá Baudelairovým citátem Jakub Řehák svoji už druhou sbírku Past na Brigitu. Na téměř osmdesáti stranách, ve třech částech a dvaceti devíti básních zjišťujeme, že příhodnější snad ani autor nemohl zvolit.

Charakterizovat Brigitu je těžké. Je to sen nebo skutečnost? Líčí nám Řehák konkrétní dívku nebo obecnější ideu osudové ženy, možná múzy? Nakonec to bude nejspíš od něčeho trochu – Řehák čtenáři nedává jasné odpovědi, nechává ho bloudit mezi autobiografií zaplavenou básnickými obrazy a obecně platnou zkušeností. Silné emoce zasazené do kontur Prahy roku 2011, ostrá ale básnickým umem vulgarity zbavená erotika. Fascinace ženským tělem, občas nečekaná upřímnost. Řehák si pro své volné verše vybírá životní okamžiky, které jsou neopakovatelné a zároveň všední, definující pro něho samého, ale které ve během svých životů zažíváme všichni.

Magnesia Litera, kterou Past na Brigitu v roce 2012 získala, se zdá být po každém dalším přečtení oprávněnější. Řehák je mistr nálad, atmosférických výjevů, konstruktér slov, která jsou přesně zacílena do správných míst fantazie. Nepřehání to s konkrétními místy, většina jeho organických a pulzujících metafor se může týkat jak Prahy, tak Bělehradu. Věrné tradici surrealismu leckdy připomínají jeho básně proud vědomí a řetězí za sebou někdy až fantaskní obrazy. Nikdy to nejsou ale sekvence nahodilé a samoúčelné.

Řehákova druhá sbírka má příběh. Příběh muže v hranicích velkoměsta, galerie vzpomínek a dojmů, cigaret vykouřených v cizích bytech, punčoch srolovaných příliš nízko, odrazů milované dívky na skle, a, abych si vypůjčil citaci od autora samotného, čas, který je jen zápis v mizejícím slově.

Ten Brigitin sice končí Epilogem, krátkou reflexivní básní navazující na takřka Apollinairovské pásmo v poslední části sbírky, ale byla by chyba to považovat za konec definitivní. Pokračování totiž dost možná právě slovy svého života píšou někteří z nás.

Jakub Řehák - Past na Brigitu
Vydalo Fra, 2012
Další ukázky najdete zde: http://issuu.com/fracz/docs/rehak2_ukazka

středa 16. dubna 2014

Dvě podoby tolerance

Člověku od přírody dělá problém nahlédnout na svět z jiné než ze své perspektivy. Při komentování okolností nám tak často činí problém překročit hranice vlastní zkušenosti, vidět dál než za bublinu, ve které nutně každý žijeme. Oprávněné rozhořčení nad vyhazovem šéfa Mozilla Corporation za podporu konzervativní petice vyvolal text Martina Weisse. Jenže vedle rozmáhající se kultury politické korektnosti však paralelně existuje ještě kultura jiná - a zcela opačná.

Jsou to dva světy, které ale používají stejné metody. Na jedné straně multikulturní mainstream, ve kterém je každý konzervativnější názor označen jako nemoderní a nepokrokový, na straně druhé rostoucí nacionalismus a xenofobie převážně nižších tříd společnosti. Paradoxní je to, že nakonec jsou si intelektuálové i anonymní internetoví diskutéři podobnější víc, než by si nejspíš sami byli ochotni připustit.

Společným jmenovatelem obou pólů je netolerance a fanatismus. Jsou to příklady ideologie dovedené do krajní podoby, vyhrocené tak, že se uzavřela do vlastní bubliny. Potom už není rozdíl mezi militantním liberalismem nebo zastydlým národoveckým konzervatismem - oba jsou to názory neuznávající diskuzi a svobodnou výměnu názoru. A na každý názorový proud, který k výše zmíněnému vede, bychom měli nahlížet jen s despektem, případně lítostivým tragikomickým úsměvem.