Rychetského Diskrétní zóna

Pro mnoho lidí, hlavně vyššího data narození, je „jen" předsedou Ústavního soudu. Považovat ale Pavla Rychetského pouze za jakéhosi vlastně neviditelného arbitra u nejvyšší instance soudní moci by byla velká chyba. Je to člověk se složitým a zajímavým životním osudem, profesní dráhou a politickou činností. A výborná kniha rozhovorů vedených Tomášem Němečkem kromě toho prozrazuje i řadu nečekaných souvislostí a detailů nejen z českého veřejného života.

 



Není v moci tohoto článku zevrubně shrnout vše, co je obsahem Diskrétní zóny, proto jen zběžně. V dvanácti kapitolách Němeček s Rychetským rozebírá postupně jeho život od dětství, rodinných vztahů, přes začátky v právní sféře a disidentské období, porevoluční angažmá ve dvou vládách a nakonec metu nejvyšší - práci na Ústavním soudu.

Rychetský je během knihy opravdu otevřený. A to včetně situace v disentu po Pražském Jaru, vládních problémů a třeba sporů na Ústavním soudu - všechno se jmény, nepokrytě a, zdá se, upřímně. Dozvídáme se tak o pohledu zevnitř na démonizovanou opoziční smlouvu, jak náročné bylo pro Rychetského jako člověka de facto z vlády přijít rovnou na vysoký post na ÚS, pozadí prezidentské volby v roce 2003. Rychetský na tyto, a mnohé další věci, přináší svůj vlastní pohled, který není nezajímavý. To je velká přednost Diskrétní zóny.

Němečkem velmi umně vedené rozhovory (je vidět, že redaktor zná souvislosti, v oboru se pohybuje, nebojí se ptát na tělo) jsou prokládány krátkými historickými vsuvkami pro zorientování v čase a doplňujícími dokumenty - jedním z nich je například svazek StB vedený na Pavla Rychetského. A protože i samotní autoři Diskrétní zónu vnímají jako jistý druh životopisu, nechybí ani fotografie. Kromě řady černobílých i několik barevných.

Za sympatickou poslední kapitolou, která se obrací k budoucnosti Rychetského dětí, následuje sada několika textů - disentní stanoviska k dvěma nálezům Ústavního soudu, politologický projev Paradoxy právního státu a demokracie, střízlivé hodnocení privatizace a dva články ku příležitosti úmrtí Václava Havla a Otakara Motejla.

Až na velmi drobné výhrady (osobně mě mrzelo, že se nerozebíralo více téma zrušených voleb v roce 2009, či že větší prostor nebyl dán opoziční smlouvě) nelze Diskrétní zónu každému, kdo se o vývoj českého veřejného života zajímá, než doporučit. Pavel Rychetský byl jeho strůjcem dlouhou dobu a jeho vzpomínky, přestože se prý nerad ohlíží, jsou cenné.

Volím Karla

Ve druhém kole prezidentské volby hodím hlas Karlu Schwarzenbergovi.

Jistě - není to ideální kandidát. Má na triku řadu věcí, především je odpovědný za současnou vládu a její rozhodnutí. Má za sebou Miroslava Kalouska. Nejradši by nás prodal do Bruselu, hlasoval pro smlouvu ACTA a snažil se suplovat jiné složky moci. Ale zásadní věc, která hraje pro jeho prospěch je ale to, kdo je jeho protivník.

Miloš Zeman má na můj vkus až příliš ale. Aféry kolem Zemanovy vlády za dob opoziční smlouvy (a ne, informace o ní nemám pouze z Vládneme, nerušit), nejasné financování jeho kampaně, podivný výběr spolupracovníků a, to především, politický styl.

A dobře to ilustruje i styl jeho kampaně - dobírání si knížete za jeho mluvu, nacionalistická struna, útoky na Schwarzenbergovu rodinu (na základě článku antisemitistického konspirátora). Zpod masky hodného dědečka z Vysočiny se opět začínají vynořovat rysy starého dobrého vulgárního a hrubého politika, který neváhá k diskreditaci svých oponentů používat i velmi nepěkné pomluvy.

Liberální Rada ČNB to má tak jako tak spočítáno a zbývá tak hlavní úloha prezidenta - tvůrce veřejného života, iniciátora debat a spojovatele. A to, i kdybychom odhlédli od všech nejasností okolo jeho bývalých politických angažmá, Zeman nebude. Je tu oprávněná obava, že se z Hradu stane místo rozdmýchávání sporů, kontroverze a nátlaku na vládu. A ohledně toho posledního bodu jsem ochoten se i vsadit - Zeman má v ČSSD nevyřízené účty a, pokud bude zvolen, mají se oranžové růže na co těšit.

Miloš Zeman se snažil během kampaně působit nekonfliktně a smířlivě, jak se ale přímá volba blíží, vystrkuje růžky čím dál víc. A přese všechny Karlovy nedostatky budu mít na hradě radši někoho, kdo bude politiku (s největší pravděpodobností) dávat dohromady. A ne ji rozkládat.

Hořké plody TOP 09

Aneb o straně, která je levicovější, než je sama levice.

         

Jedna věc je, když se hraje otevřená hra. Sociální demokraté se nijak netají svými ekonomickými plány, zásahy do ekonomiky a vůbec všemi těmi věcmi, které k tradičně levicové politice patří. Můžeme s tím nesouhlasit, můžeme se nad tím podivovat, ale říkají to jasně, dlouhodobě a otevřeně. Kdo ČSSD volí, nevolí pod nálepkou levice úplného zajíce v pytli.

Všechno výše zmíněné ale bohužel neplatí pro stranu, které se velmi rychle podařilo pokřivit význam termínu „pravicová strana". Tou je TOP 09, kterou pod dojmem nového, svěžího větru do pravé části politického spektra volili lidé zklamaní ODS a ze které se vyklubala pěkná parta lidí, která se chová všelijak, jen ne pravicově.

Ono už vůbec samotné angažmá Miroslava Kalouska, původně lidovce, který se neostýchal plánovat pakt s komunisty, ve straně s přídomkem pravicová bylo krajně podezřelé. Kontroverzi jeho osoby ale přehlušila postava Karla Schwarzenberga a TOP 09 se vznesla do parlamentních výšin s nebývale vysokým procentem hlasů. A i dnes, opět, tato partaj ústy ministra zdravotnictví Leoše Hegera pošlapává značku pravice a ukazuje svou pravou tvář. Jak tedy vypadá „pravicová" politika v podání TOP 09?

Nese znaky poctivého socialistického programu, který má snahu řídit lidem život. Přikazovat jim, jak, kdy a kde je to správné. A taky za kolik. Leoš Heger se dnes vyjádřil, že by se měl v občerstvovacích zařízeních povinně nabízet jeden nealkoholický nápoj levnější než pivo. Miroslav Kalousek zvýšil daně bez ohledu na Lafferovu křivku tak, že i levicová opozice bije na poplach.

TOP 09 podporuje masivní zásah do vlastnických práv plošným zákazem kouření v hospodách a její lokální politici se rozčilují, že na trati v jejich regionu si dovolí podnikat sprostí soukromí dopravci. V plánu bylo i zvýšení cen alkoholu, protože jedna prohibice Hegerovi k nápravě špatně žijících čechů patrně nestačila, poslanci TOP 09 hlasovali v parlamentu pro penězovod ESM a její (formální) předseda je Bruselu nakloněn více, než někteří levicoví politici.

Kdybych v parlamentních volbách TOPku volil, cítil bych se zneužit a podveden. Tato strana má dnes ke skutečné pravicové politice a jejím ideálům asi tak daleko, jako Sociální demokraté. Ti si ale na pravici nehrají.

Původně publikováno na: http://trhon.blog.respekt.ihned.cz/c1-59084900-horke-plody-top-09

Internetová revoluce

Kterak kdysi akademický vynález demokratizuje společnost a mění náš život.
 

     

Je obtížné uvědomit si, v jak revoluční době žijeme. Myslím si, že není od věci srovnávat proces, který započal v devadesátých letech, s průmyslovou revolucí, vynálezem manufaktur a parního stroje. Proces zavádění této technologie nám zvolna mění životy, společenský prostor a třeba i způsob myšlení. Ano, řeč je o internetu a revoluci s ním spojené. Její konečné (zda-li někdy takové budou) důsledky je totiž velmi těžké odhadnout.

 

Internet, původně vynalezen pod jiným názvem jako čistě akademická záležitost, se zavrtal pod kůži řadě systémů, které denně používáme - platební karty, bankomaty, vyřizování dokumentů na úřadech a tak podobně. Technologické aspekty zavádění internetu jsou jistě zajímavé, ale v tomto článku se chci zaměřit především na ty subtilnější a nevědomější účinky této technologie - na účinky, které mají vliv na celou společnost.

 

A nejde jen o to, že už není tak důležité věci vědět, ale umět je najít, nebo že můžeme snadno kolaborovat se svými spolupracovníky. Internet, a to především, přinesl nebývalou demokratizaci společnosti napříč jejím spektrem. V politice, v umění, v informacích, v žurnalistice.

Přestože nakonec blogování nesplnilo přestřelená očekávání vizionářů, stále jde o aktivitu přinášející svěží pohledy na věc - pohledy nezávislých lidí, kteří to často dělají jen pro radost. A to by se v éře sešněrované vydavatelskými domy s přihlédnutím k velkým nákladům na tisk vlastních novin (a jejich omezený dosah) stát nemohlo. Twitter do jisté míry přispěl k událostem okolo Arabského jara a stal se tak symbolem novodobé občanské žurnalistiky.

 

Jestli ale pro někoho byl internet darem z nebes, jsou to umělci. Pro mladého ambiciózního autora s tvorbou, která se nehodí do marketingového plánu velkého vydavatelství, není nic snažšího, než svůj výtvor zveřejnit na internetu - a je jedno, jestli se jedná o básníka, hudebníka, nebo tvůrce amatérských videí. Služby jako SoundCloud a YouTube jsou symbolem přímé komunikace novodobých umělců s publikem.

Otevřený software a technologie vytvářené přes internet komunitou pro komunitu, projekty (nejen ty umělecké) financované lidmi bez velkého bratra v zádech přes Kickstarter a otevřená studnice informací, to jsou jen některé z dalších průvodních jevů rozšiřování internetu do našich životů.

Jistě - není všechno krásné, aniž by na tom nebyla ani skrvna. Kvůli internetu roste vliv velkých korporací, jako je Google a třeba i onen Facebook. Kyberpunk se stává ve své podstatě realitou a vzájemné propojení (a napojení do sítě) všeho otevírá nové bezpečnostní hrozby, či nová pole, kde lze vést válku. Internet se rychle stal dalším terčem cenzury a vděčným cílem nedemokratických režimů. Dal vzniknout novým formám šikany a obtěžování, způsobuje závislost a leckdy jeho používání vede k unáhleným soudům na základě dezinformací.

 

To všechno je pravda, stále si ale myslím, že pozitiva převažují. Je to tak jako s každou technologií - má své pro a své proti. A i pro internet platí, že ho budeme mít takový, jak se ho rozhodneme používat. Platí tedy myšlenka, kterou Vladimír Franz vyslovil na konferenci TEDxBrno (tedy na akci, která je jasný příkladem toho, kde jsou vlivy internetu pozitivní), že internet je největší zločin spáchaný na lidstvu, a měl zůstat vědcům? Podle mne nikoli. Jistě, rizika tu jsou, ale toho, co dobré nám přinesl, je mnohem víc.

Poprvé publikováno: http://trhon.blog.respekt.ihned.cz/c1-59070700-doba-internetova-doba-revolucni