Novoroční zdravice autora blogu

Rok se s rokem sešel a dnes o půlnoci začne (zcela nepřekvapivě) nový :) A je to příhodná doba poděkovat všem mým čtenářům, díky kterým má smysl, abych v psaní blogu pokračoval.

 

Na současné adrese můj blog funguje od července 2012, přičemž a tu dobu stihl nasbírat úctyhodných cca 5900 přístupů, za což jsem velmi rád - je to pro mě známka, že to, co píšu, někoho zajímá a má pro někoho cenu v podobě jeho času. Chtěl bych poděkovat všem těm, díky kterým jsem se na tohle číslo mohl dostat - jen byste mohli víc komentovat :)

Jestli mám nějaké pravidelné čtenáře kromě Petra Houšky, tak doufám, že se mnou zůstanou i nadále - budu se snažit relativně často psát zajímavé a dobré články :) Zároveň taky musím ocenit všechny, díky kterým se moje práce mohla dostat někam dál - ať už se o tom někomu zmínili, sdíleli odkaz na Facebooku nebo pilně retweetovali.

Neberu to na lehkou váhu, protože čtenáři je to, o co stojí snad každý blogger. I proto bych chtěl zároveň tenhle článek využít k tomu, abych vás vybídl k napsáno čehokoli, co bych měl v novém roce zlepšit do komentářů. Díky moc, zpětná vazba je pro mě důležitá :)

Tak a už dost patetických řečí, zbývá už jediné :)

Šťastný nový rok, milí čtenáři!

Využívejte možnosti dnešní doby!

Před nedávnem jsem se tu rozepisoval o tom, co nám všechno nabízí dnešní úžasná doba internetu. A z toho bych vypíchl především to, že díky internetu se můžeme velmi snadno dostat k vědomostem.

Zrovna včera jsem dostal chuť přečíst si něco málo o teorii chaosu a souvisejícími jevy.
Dříve bych se musel pokusit zeptat učitele fyziky, pokud by nevěděl, musel bych si jít bůhvíkam sehnat nějaké knihy, přinejlepším bych sehnal nějaké odborné, které by mi stejně nic moc kloudného neřekly. Díky internetu jsem během pár minut našel web jistého nadšeného matematika, který se rozhodl, že základní poznatky z tohoto oboru sepíše tak, aby to pochopil každý.
Nebo jsou věci jako TED (a TEDx), YouTube přenosy z konferencí a přednášek, podcasty lidí, kteří něčemu rozumí a baví je to a třeba i ona Wikipedia - rád si na ní čtu a rozšiřuji si obzory a nestydím se za to.

O tom ale tento příspěvek nebude. Ten bude o lidech, kteří se narodili do téhle (viděno z této perspektivy) skvělé doby narodili a nechápou, jaké výhody skýtá. Datum narození všech mých vrstevníků už nese rok, který se počítá do informačního věku. Do školního věku se dostali už v době, kdy se počítače začaly u nás zásadněji rozšiřovat a teď jsou spolu s námi v období, které začalo před pár lety a charakterizuje jej právě rozšiřování internetu o spoustu fascinujících věcí.

Ale oni to nevnímají. Používají internet jen napůl a netuší, že existují takové skvělé věci, jako výše zmiňované projekty. Jejich jediným zdrojem vzdělání je omezený prostor školy a za jejími dveřmi to končí. Učení a vzdělávání je pro ně synonymem zla, zbytečné věci a něčím, čím se slušný člověk po skončení školní výuky nezabývá. Rozšiřování obzorů, nezavíraní si vrátek k novým myšlenkám je ale zásadní schopností i pro pozdější život. A internet k tomu může lvím dílem přispět.

Doufám, že o tom po přečtení tohoto článku aspoň trochu popřemýšlí. Protože nevyužít možnosti dnešní doby je velká škoda.

Zdroj fotky: memeburn.com

Stylistická cvičení - povinnost pro češtináře

O tenhle knižní tip se s vámi, milí čtenáři, podělit musím. Na Stylistická cvičení od francouzského autora a experimentátora Raymonda Queneaua jsem narazil úplnou náhodou. A byla to náhoda šťastná, protože je to kniha hodná minimálně letmého nahlédnutí.

Muž jede přeplněným autobusem, uvidí nevzhledného chlápka s podivným kloboukem, který se začne hádat se svým sousedem, že mu šlape na nohy a následně si sedne na volné místo. Muž onoho chlápka pak o dvě hodiny později zahlédne na jistém náměstí, kterak mu přítel radí, aby si dal knoflík na kabátu výše.

Tato jednoduchá a banální příhoda je v knize vylíčena devadesáti devíti způsoby - a vězte, že způsoby jsou to opravdu vynalézavé. Navíc nejde jen o různé slohové postupy (subjektivní, vyprávěcí apod.), ale i o úmyslné (i destruktivní) úpravy textu podle jasných pravidel (nahrazování slov podle slovníků, vypouštění písmen), přepis do básnické formy (alexandrín, balada, sonet) a třeba i poměrně bizarní záležitosti, jako je použití výhradně přirovnání k rostlinám a zvířatům (v knize nazváno botanicky, zoologicky). Příkladů by se mohlo nalézt ještě celá řada, za všechny můžu uvést ještě forma divadelní hry, protokolárního zápisu nebo vnitřního monologu vulgárního člověka.

Nejenže jsou Stylistická cvičení pěknou ukázkou toho, co všechno lze s jazykem dělat, ale navíc jsou i knihou vtipnou. Patrik Ouředník provedl fenomenální překlad, který (vycházím z jeho poznámek v knize) musel být opravdu náročný. Z toho důvodu některé nepřeložitelné kapitoly chybí, jiné jsou naopak oproti francouzskému textu přidány. Toto vydání je navíc francouzsko-české, takže čtenář, který francouzským jazykem vládne bude mít dojem ještě umocněn.

Stylistická cvičení jsou povinností pro každého, koho zajímají jazykové experimenty, rád zkoumá, kam až lze v jazyce (co se formy týče) dojít. A samozřejmě pro každého učitele češtiny.

Volvox Globator, edice Mimo

Smrt v sametu - apokalypsa na pražský způsob

Apokalypsa, druhý příchod Krista. To je ústřední téma, kolem kterého se točí nová kníha prezidentova vicekancléře Petra Hájka nazvaná Smrt v sametu. Jaká je?

(předesílám, že Smrt ve středu jsem nečetl a ke knize jsem se snažil přistupovat maximálně otevřeně, ovlivněn jen některými rozhovory s Petrem Hájkem samotným)

Do knihkupectví jsem se vydal ze dvou důvodů - nestačily mi mediální zkratky, které očividně z knihy vybíraly účelově skandální titulky (o tom bude ještě řeč), čili jsem si chtěl udělat vlastní názor a kontroverzní díla mne přitahují. I v našem maloměstě byla kniha na skladě, úhledně vystavena a za chvíli jsem si ji nesl domů.

Po technické, čistě řemeslné stránce je vše v pořádku - Hájkova praxe z médií je znát, on psát prostě umí. Smrt v sametu je napsána čtivě, umně a má logickou strukturu. Ačkoliv je svojí formou spíše souborem myšlenek, vyplývají tyto myšlenky jedna z druhé, vzájemně se podporují a jako celek smysl dávají. Jediné, co bych zde mohl vytknout, je jazyková nekonzistence. Hájek má očividně rád cizí a vznešená slovíčka (to je v pořádku, někter nich jsou dokonce v poznámkách vysvětlena), ale nemá problém s tím, že mezi všemi těmi paradigmaty a vertikálami nazve Trierovu Melancholii cajdákem. Možná jsem až příliš náročný, ale výsledný dojem to poněkud kazí. Z čistě formální stránky je na tom Smrt v sametu velice dobře, maximálně by ješte někdo mohl autora osočovat z příliš sugestivního tónu.

Tím se dostáváme ke stránce obsahové a tady to začíná být problematické. Pokud začnete Smrt v sametu číst a priori s přístupem, že prezidentův vicekancléř je pomatený šílenec, dostanete do ruky argumentační materiál k nezaplacení - vyskytuje se tu totiž všechno, co lze potenciálně v boji proti konspirátorovi Hájkovi použít. Zpochybňování podoby 11. září, silné teze o mediokracii, vykonstruovaných procesech, policejním státě, čtvrté říši v podobě Evropské unie a v neposlední řadě i ony výroky o Havlovi, jako možném dovršení a zpečetění apokalypsy lidstva. Silná tvrzení, silná slova a dar z nebes pro ty, kteří se rozhodli koupit si knihu kvůli rodinnému pobavení nad tím, jaký je ten Hájek idiot. Byla by ale velká chyba považovat to za vše, co Smrt v sametu nabízí.

Především je znát, že Hájek je člověk s velkým přehledem a silnou vírou, která prostupuje celou knihou a je původcem její základní teze - apokalypsa přijde (jak bylo ve Zjevení Janově, poslední knize Bible, předpovězeno) a zdá se, že je blíž a blíž. Hájek porovnává biblické podmínky příchodu zúčtování s aktuální situací a shledává, že k parusii, tedy druhému příchodu Ježíše Krista, nám zbývá už jen příchod antikrista, ultimátního ztělesnění zla, který má spojit národy v jeden celek. Výchozím textem Smrti v sametu ale není pouze Bible, nýbrž i text ruského spisovatele Vladimíra Solovjova Legenda o Antikristu, ve které je uvedeno proroctví, které se dle Hájka zatím zcela naplňuje - Solovjov v roce 1900 předpověděl mimo jiné i vytvoření evropského superstátu, obdoby dnešní EU.

Zbytek knihy se pak věnuje analýze současné situace, která splňuje znaky značící blízký konec světa. Shrnout v několika krátkých odstavcích Smrt v sametu lze jen těžko, přesto se o to ale pokusím.

Pokud si ze Smrti v sametu chcete odnést něco více, než je pouze to, že svět kolem nás je vrituální realita, konspirace a fikce, musíte číst mezi řádky. Protože právě tam se nachází to, co činí knihu zajímavou. Hájek totiž velmi přesně (byť někdy příliš přehnaně) pojmenovává problémy dnešní společnosti, resp. jejího politického a řekněme občanského života. To je největším kladem Smrti v sametu - donutí vás se zamyslet nad tím, v čem žijeme - a pro to není třeba s Petrem Hájkem ve všem souhlasit.
Podstatný prostor je věnován médiím, která mají nad životem většiny lidí obrovskou moc. Nesdílím sice ad absurdum dovedené vidění světa, ve kterém vládne mediokracie, a který míří k apokalyptickému cíli, nicméně postřehy Petra Hájka jsou zrovna v téhle oblasti hodně podnětné. Role odborníků (napadá mě známé a vysmívané „Vědci zjistili...") a jejich vliv na utváření většinového názoru, ostrakizace lidí ( na mysl vyvstane třeba na to, že Rath je stále nevinný), subtilní stranění politikům (V poslední době Fischer a jeho „nezaujatí komentátoři" v Právu), to jsou témata, které v knize najdete, byť rozpracované poněkud jiným způsobem a zasazené do celého rámce úvah o konci demokracie.

Velmi přesně je popsán například zjevný úpadek pravicové politiky v ODS, problém nedemokratičnosti Evropské unie a absurdní zrušení voleb v roce 2009 Ústavním soudem, které Hájek interpretuje jako jedno z mezních dat, tichých státních převratů, který má velký význam pro další směřování země. Poukázáno je také na věc, která nás jednou může překvapit velmi nemile - blackout, který může kvůli německým pokusům s „ekologickou energií" nastat. Naše civilizace, resp. způsob života naší civilizace je na neustálém přístupu k elektřině přímo závislý, bez ní bude většina lidstva, jak správně Hájek píše, velmi bezradná.

Smrt v sametu se ale nebude příliš líbit přesvědčeným ateistům, neboť Hájek jako společného jmenovatele všeho zlého, co je v knize popsáno,  považuje ateistické náboženství. S katolictvím naopak spojuje pravicovou politiku a svobodu. S tím by se dalo polemizovat - skutečně je katolická církev, po tolik staletí navázána na totalitní systémy nositelkou svobody? Fundamentu, na kterém stojí a padá pravicovost? Odpovězte si sami, v rozsahu tohoto textu se není tomu možné věnovat. Nenávist k ateismu jako k zvrácenému přístupu ke světu zpochybňujícího Boha a Písmo je velmi znatelá a tvoří jednu ze základních tezí, která se staví vedle silné víry v pravdivost Bible (ta je několikrát citována jako spolehlivý historický pramen).

Ovšem řekněme si to na rovinu - některé konstrukce, které Petr Hájek ve Smrti v sametu vytváří, jsou skutečně na úrovni Chemtrails (ty jsou v textu náznakem zmíněny ostatně také) a podobných konspiračních teorií a podsvětí světové nadvlády. Například toliko propíraná „analýza" postavení nedávno zesnulého Václava Havla je skutečně přehnaná.


Tedy takto - ono to klidně být může tak, že je všechno, co Hájek ve Smrti v sametu píše, pravda. Opravdu mohl být Havel adeptem na antikrista (tedy toho posledního, který zapadne do skládačky a spustí apokalypsu), opravdu je možné, že soudní procesy a trestní řízení jsou nefér a slouží jen pro udržování nás, oveček ve správné míře naštvanosti. Možná Českou televizi ovládá Bakala se svým týmem Respektu a Hospodářských novin a třeba je i pravdivé to, že podobenství mezi 11. zářím a požárem Reichstagu není zcela mimo. Všechny tyto teorie mají ale jednu vadu - ověřit se dají velmi těžko.
Stejně tak ona propíraná mediokracie - jak je tedy možné, když se likvidují ti, kteří se do politického mainstreamu nehodí, že Hájkova kniha mohla vůbec vyjít a sám autor stále sedí na Pražském hradě a není někde ve vazební věznici? Jak je možné, že ta hrstka odporu (pár pravicových politiků, několik málo novinářů, kteří podle Hájka nejsou součástí konspirace) stále ještě dýchá a dokonce je slyšet? Proč je sám autor zván do České televize, která je strůjcem „virtuální" reality?


Pokud šlo Petrovi Hájkovi o to, aby se i průměrný občan zamyslel nad tím, co mu média předkládají jako fakt a naučil se kriticky myslet (což je pro řadu lidí obtíž), mohl to udělat, myslím si, efektivněji - napsat knihu méně radikální, méně extrémistickou s důrazem právě na tuto tematiku - mohla by způsobit více užitku. Zrádnost technologií, nekritické přejímání zpráv od médií, to jsou totiž témata důležitá.

Ovšem domnívám se, že účelem knihy bylo něco jiného - ukázat pohled Petra P. Hájka na svět a pomocí něho třeba donutit čtenáře k tomu, aby se zamyslel nad světem kolem sebe. Ano, je to vyhrocené, je to skandální a řadě lidí to patrně chutnat vůbec nebude. Ale myslím si, že právě tohle je důvod, proč je zrovna Hájek v kanceláři na hradě.

I extrémní (a nemainstreamové) názory mohou člověka obohatit. A právě takové názory můžete ve Smrti ve středu najít.

Doba internetová

Byla tu revoluce neolitická, revoluce průmyslová a právě teď, v tomto okamžiku, prožíváme revoluci internetovou. Internet dramaticky mění celý svět a s ním i naši společnost. Pomalu, ale jistě se stáváme na internetu existenčně závislí a on sám se stává pevnou součástí naší identity, našeho přístupu ke světu. A mění také náš přístup k informacím.

 

Žijeme z pohledu možností rozvoje osobnosti úžasné době. Kdokoli se chce zajímat o cokoli, má ve většině případů ruce volné. To, co se dalo dříve pochopit a studovat z těžkých knih lze dnes na Googlu najít za pár okamžiků. Teorie strun a superstrun? Podstata světa od Schopenhauera? Nebo snad jak pěstovat karafiáty? To všechno jsou příklady věcí, jejichž podstatu si lze pomocí Wikipedie osvojit velmi rychle a bezbolestně.

Pro umělce je internet rájem. A nezávislá hudební scéna, která publikuje třeba jen výhradně po internetu a má tak přímý kontakt se svými fanoušky, je jen začátek. Básníci, spisovatelé, vizuální umělci, grafici, filmaři, ti všichni mohou z internetu a prostoru, který poskytuje profitovat. Dostupnostu umělecké tvorby už není limitována akceschopností místního muzea, nebo objemem skladů lokální knihovny.

Internet propojuje. Umí nás spojit s těmi, které bychom dříve ani nepoznali. Umožňuje nám se volně sdružovat dle našich zájmů a názorů. Obohatit se o nové poznatky, pohledy na věc a postoje jiných lidí je díky internetu extrémě snadné. Internet se stává efektivním způsobem, jak tvořit komunity a mění i pravidla politické hry - vždyť kandidatura Vladimíra Franze vzešla právě z něj.

Dnešní doba, a myslím, že ji lze poprávu nazvat doba internetová, skýtá obrovské možnosti. Poskytuje nám možnosti, o kterých se našim předkům nesnilo ani v těch nejšílenějších fantaziích. To ale platí jen v případě, že k nim nebudeme slepí a otevřeme oči.

Já je otevřel a jsem velmi rád, že zrovna v téhle době žiju.