středa 22. srpna 2012

Nelíbí se vám Timeline? Máte smůlu.

Facebook už před časem začal zavádět do akce novou podobu profilu, která je nazvaná Timeline. A jak to tak se změnami bývá, uživatelé si stěžují. Stěžují si na to, že na ně nikdo nebere ohled, že je Facebook arogantní, nebere v potaz přání uživatelů a bere jim možnost volby. A to je všechno dost možná pravda, ale stěžovat si nemá smysl - ani logický, ani praktický.

Facebook je služba, za kterou zaplatíte (v korunách) nulovou cenu. Upisujete se velké společnosti kdesi v USA, která vám na oplátku dá prostor k používání jejich sociální sítě. No jo, ale na oplátku čeho? Dá vám to za to, že se stanete (byť nevědomky) konzumenty další inzerce. Vy nemáte žádné slovo o tom, jak bude služba vypadat - to má jednak autor a jednak početná skupina těch, kteří na Facebooku chtějí mít svou reklamu. Jim je podřízen chod služby, oni jsou zákazníci - nikoliv vy. Vy jste jenom prostředek k přilákání zákazníků. A nevěřím tomu, že by Timeline s inzerenty Facebook nekonzultoval.

Jestli si Facebook myslí (a asi si nějak vypočetl a zjistil), že Timeline přiláká více lidí a udrží je delší dobu v dosahu reklamy, tak je jasné odkud vítr vane. Všechny ty bonusy jako pěkný nový obrázek v záhlaví a podobně jsou jenom úplatky za to, abyste na webu strávili delší dobu. Třeba zjišťováním toho, jak Timeline vypadá u vašich kamarádů.

A to platí i pro ostatní zdánlivě bezplatné sociální sítě a produkty. Možnost volby je jen zdánlivá. A potenciálně výbušná otázka - u Applu vám diktování toho, jak budete jejich produkty používat vadí, a jinde ne?

úterý 21. srpna 2012

Atlas Shrugged - krátké zhodnocení oslavy produktivního a racionálního člověka

Konečně jsem za tři měsíce od otevření dočetl jednu ze zásadních knih, která poměrně silně ovlivnila kulturu a prostředí novodobé Ameriky, Atlas Shrugged spisovatelky a filozofky Ayn Randové.


A přikládám svoji malou recenzi z GoodReads:
Velmi inspirující a originální kniha, která sice má jisté stylistické nedostatky, ale její poselství a originalita námětu spojená s velmi zajímavou filozofií, která ji podkládá, se jeví jako nepodstatné. Příběh o ideálních lidech, oslava rozumu, schopnosti člověka tvořit a pracovat pro svůj prospěch, který v důsledku přinese prospěch i ostatním. Člověk jako hrdina, industrialista, umělec a producent - a ukázání světa, ve kterém převládne regulativní altruistické ekonomické řízení a morálka - a že kterého se rozhodnou tito producenti hodnot odejít a stvořit si pro sebe svůj ráj.
Atlas Shrugged je opus magnum Ayn Randové a v podstatě manifest její objektivistické filozofie. Ve vyčerpávajícím cca čtyřicetistránkovém monologu hlavního protagonisty jsou zde vztyčeny základy metafyziky, epistemologie a etiky objektivismu a s jeho aplikací v reálných případech se setkáváme v průběhu románu.
Je to ale náročná kniha, především proto, že je o filozofickou fikci, která dodnes nemá český překlad. A angličtina tu přesahuje i úroveň B2. Osobně jsem od půlky četl bez slovníku (dost slov se opakuje), ale věřím, že to řadě lidem problém dělat může - nicméně český překlad se v nakladatelství Dokořán plánuje a k dispozici by měl být prý do vánoc 2012.
Atlas Shrugged byl v době vydání reakcí na regulacemi zavalenou dobu ,,New Dealu" po krizi na začátku dvacátého století. Zobrazuje totiž společnost, ze které podnikatelé utíkají pod vlivem nesmyslných regulačních a kolektivistických ekonomicko-politických nařízení. A v dnešní době, která je krizí a podobnými levicovými pohnutkami (viz EU) protkána také se jedná stále o aktuální román, který má co říci. A jeho strmě stoupající prodeje v posledních letech to dosvědčují.
A na závěr nesmrtelnou frázi - Kdo je John Galt?

Úryvek z knihy jsem přeložil v tomto článku, o objektivistické filozofii jako takové si můžete přečíst tady.

úterý 14. srpna 2012

Objektivismus: Filozofie Ayn Randové - základní principy

Jako předzvěst článku o zásadní knize americké filozofky a spisovatelky Ayn Randové,  románu Atlas Shrugged (jsem na straně 846 z cca 1050), si dovolím přeložit a uvést základní principy jí vybudovaného filozofického systému - objektivismu. Je totiž natolik zajímavý, že dle mého stojí za to blíže se mu věnovat.


To, že jste o Ayn Randové možná nikdy neslyšeli, je docela dobře možné. A přesto tato původem ruská žena patří k těm, kteří americkou a posléze i světovou kulturu (především politickou filozofii) výrazně ovlivnili. Atlas Shrugged bývá řazen mezi knihy, které nejvíce ovlivnily americkou kulturu, po boku bible.

Abychom mohli prezentovat ideje objektivismu, musíme si stanovit základní filozofické pojmy, ke kterým se objektivismus vyjadřuje:
Metafyzika - co je realita? Jaký je její původ? Jak ji člověk ovlivňuje, potažmo vytváří?
Epistemologie - nauka o poznání. Jak poznáváme realitu? Můžeme si být svým poznáním jisti?
Etika - nebo-li morálka. Jak se chovat v běžném životě? Potřebuje vůbec člověk ustálený kodex hodnot?
Politika (z anglického politics) - nauka o společnosti. Jaká je role státu? Jak se má stát chovat ke svým občanům? Jaké je nejvhodnější státní uspořádání?
Estetika - nauka o umění. Jaký je původ umění? Jak má umění vypadat?

Tyto pojmy ale nejsou z hlediska hierarchie rovnocenné. Z poznatků metafyziky a epistemologie plynou principy etiky a z etiky jsou odvozeny způsoby jejího použití v politice a estetice. Jak se na tyto otázky dívá objektivismus? Následující odstavce jsou přeloženy mnou ze stran 1074 - 1075 knihy Atlas Shrugged (vydáno 1957).

1. Metafyzika
,,Realita, externí svět, existuje nezávisle na vědomí člověka, nezávisle na jakýchkoliv vědomostech pozorovatele, na přesvědčení, emocích, tužbách a strachu. To znamená, že A je A, fakta jsou fakta, že věci jsou jaké jsou - a úlohou lidského vědomí je poznávat realitu, nikoliv ji vytváře či vynalézat."
Objektivismus tedy odmítá jakoukoliv víru v nadpřirozeno a v tvrzení, že jednotlivec nebo skupina vytvářejí svou vlastní realitu.

2. Epistemologie
,,Rozum člověka je plně schopen poznat fakta reality. Rozum je dovednost, která identifikuje a integruje materiál pocházející ze smyslů člověka. Rozum je jediným způsobem člověka jak dosáhnout poznání."
Objektivismus tedy odmítá mysticismus (přijetí toho, že víra, nebo pocit je způsobem k dosažení poznání) a odmítá skepticismus (tvrzení, že jistota v poznání je nedosažitelná).

3. Podstata člověka
Člověk je racionální bytost. Rozum, jako jeho jediný způsob k získávání poznání, je jeho základní způsob k přežití. Jeho použití ale plně závisí na volbě každého jednotlivce. ,,Člověk je bytost volního vědomí (tedy má vůli)" ,,To, čemu říkáte duše nebo mysl je vaše vědomí a to, čemu říkáte ,,svobodná vůle" je svoboda vaší mysli myslet nebo nemyslet, jediná vůle, kterou máte, vaše jediná svoboda. Toto je volba, která ovlivňuje ostatní rozhodnutí, která činíte a determinuje váš život a charakter."
 Objektivismus tedy odmítá jakékoliv formy determinismu - přesvědčení, že člověk je obětí sil mimo jeho kontrolu (například Boha, osudu, genů, ekonomických podmínek, výchovy).


4. Etika
,,Rozum člověka je jeho jediným opravdovým soudcem hodnot a jeho jediným návodem k jakémukoliv konání. Pravým standardem morálky je: (...) to, co je vyžadováno podstatou člověka k jeho přežití jako racionální bytosti (ne jeho momentálního fyzického přežití). Racionalita je jeho hlavní ctností a tři jeho fundamentální hodnoty jsou: rozum, účel, sebeúcta. Člověk - každý člověk - je sám sobě koncem, nikoliv předmětem ke konci jiných; má žít pro sebe samého, neobětuje sebe ostatním, ani neobětuje ostatní sobě; musí pracovat pro svůj racionální zájem s dosažením svého vlastního štěstí jako nejvyšším morálním cílem svého života"
Objektivismus tedy odmítá jakoukoliv formu altruismu - přesvědčení, že morálka si vyžaduje žít pro ostatní nebo pro společnost. 
Poznámka: Ayn Randová neodmítá ani manželství, ani výchovu dětí, ani dary. Koneckonců, ani charitu. Odmítá princip, aby darování hodnot ostatním bylo morální povinností. Etické principy objektivismu jsou samozřejmě, podobě jako ostatní části její filozofie, rozsáhlejší než je tento odstavec. Ten prezentuje pouze úplné základy jejího přístupu k morálce. Jeho praktická ukázka je mnou dříve publikovaný projev jedné z klíčových postav románu Atlas Shrugged.

5. Politika
,,Základní společenský princip objektivistické etiky je ten, že žádný člověk nemá právo hledat hodnoty u ostatních s použitím fyzické síly - tedy, žádný člověk nebo skupina nemají právo iniciovat použití fyzické síly proti ostatním. Lidé mají právo použít sílu jenom v sebeobraně a jenom proti těm, kteří iniciují její použití. Lidé musí mezi sebou jednat jako obchodníci, tak aby vyměňovali hodnotu za hodnotu, svobodnou, vzájemnou dohodou. Jediný společenský systém, který vytěsňuje fyzické násilí z lidských vztahů je laissez-faire kapitalismus. Kapitalismus je systém založený na uznání individuálních práv, včetně těch vlastnických, ve kterém je jedinou funkcí státu ochrana individuálních práv - tedy chránit občany proti lidem, kteří iniciují použití fyzické síly."
Objektivismus tedy odmítá jakékoliv formy kolektivismu, například jako socialismus a fašismus. Odmítá současný přístup, že by vláda měla regulovat ekonomiku a přerozdělovat bohatství.
Poznámka: V přístupu k politickým otázkám se Randová blíží zastáncům liberalismu ( pokud se nepletu je jí popisovaný model minarchismem (případně mne opravte, prosím). Randová ovšem neměla liberalistické hnutí příliš v lásce, neboť podle ní reprezentovali svobodu jako prázdný pojem bez filozofického zakotvení. Je ale bez diskuze, že pro řadu z nich (především americké) byla velkou inspirací. Atlas Shrugged by se totiž dal s trochou nadsázky nazvat biblí liberalismu. Odmítala jako primární argument pro kapitalismus to, že zajistí nejlepší ,,obecné blaho" - nevyvracela ho, ale její podklady pro prvotní argumentaci kapitalismu jsou uvedeny výše.

6. Estetika
,,Umění je selektivní znovu vytvoření reality na základě metafyzického hodnocení autora." Cílem umění je konkretizovat umělcův fundamentální pohled na existenci. Ayn Randová popsala svůj přístup k umění jako ,,romantický realismus". ,,Jsem romantická ve smyslu, že představuji lidi, jakými by měli být. Jsem realistická ve smyslu, že je umisťuji zde a nyní na této Zemi." Cíl románů Ayn Randové není didaktický, ale umělecký: projekce ideálního člověka. (...).  
Poznámka: Estetická část filozofie je asi nejméně důležitá z celého filozofického systému pro jeho reálné použití.

Tak to bychom měli úplný základ, fundamentální principy na kterých je objektivistická filozofie postavena. Pokud by vás zajímaly další podrobnosti, můžete to zkonzultovat se seznamem odkazů níže. Co se týče knihy Atlas Shrugged (české vydání se plánuje prý na tyto Vánoce), rozhodně ji doporučuji. Sama Randová ji označovala jako svoje Opus Magnum a je nesmírně inspirující. A to mohu tvrdit i přesto, že jsem ji ještě nedočetl.
Literatury ke studiu objektivismu je o mnoho více (bohužel většina v angličtině), ať už to jsou kolekce esejů (Virtue of Selfishness, Capitalism: The Unknown Ideal, Philosophy: Who Needs It, For the New Intellectual ad.), tak i třeba v češtině vydaný Objektivismus: Filozofie Ayn Randové od Leonarda Peikoffa (žák Randové), který systematicky prezentuje celý filozofický systém.

Kam jít dál - odkazy:

AynRand.cz - snad jediné české stránky věnované objektivismu, spravované ekonomem Jiřím Kinkorem - komentáře, články, odpovědi kritikům objektivismu
Aynrand.org - domovská stránka Ayn Rand Institute, oficiální organizace pro šíření idejí Ayn Randové
Atlassociety.org - podobný projekt jako ARI
Projev Philosophy: Who Needs It od Ayn Randové (přepis)
Objectivism na wikipedii
Web Leonarda Peikoffa (dědice Ayn Randové a jejího žáka, objektivisty) - v sekci The Peikoff Podcasts odpovídá slovně na dotazy od čtenářů, často je tam rozebírána samotná filozofie objektivismu i v příkladech








úterý 7. srpna 2012

The Secret Life of Chaos - skvělý dokument o fanscinující problematice chaosu

Vysoká (možná ta nejvyšší) matematika je fascinující. A jedním z oborů, kterému se můžete jako matematik věnovat je teorie chaosu, jejíž objevení otřáslo základy vědeckého světa. Když několik vědců, mezi nimi třeba známý Alan Turing zjistili, že náš vesmír nebude tak úplně striktně deterministický a že se v něm čas od času dějí věci, které by neměli být možné, došlo k objevu vědeckého chaosu.


I systém založený na striktních matematických pravidlech (vyjádřený třeba velmi jednoduchými matematickými rovnicemi) má určitou tendenci chovat se chaoticky a nepředvídatelně. A toto se projevuje prakticky ve všem, co v přírodě i ve společnosti najdeme.
A tomuto tématu se věnuje hodinu dlouhý dokument BBC 4 The Secret Life of Chaos. Najdeme tu jak úplné základy a principy zkoumání teorie chaosu (jak Turing zjistil matematické principy množení buněk v embryu), tak známý efekt motýlích křídel (i sebemenší změna v počátečních podmínkách systému může vyvolat nezměrné změny a důsledky - důkazy provedené v meteorologii) a také fraktály, chemickou sloučeninu samovolně měnící barvu a osvětlení cesty, kterou věda kráčí vstříc pochopení principů našeho světa.
Nesmírně zajímavé a fascinující téma a výtečně provedený dokument. Doporučuji všemi deseti - The Secret Life of Chaos lze nalézt třeba na The Pirate Bay.

Oficiální web pořadu na BBC


K čemu ten Twitter vůbec je?

Šestnáctého března roku 2009 jsem napsal moji první zprávu na Twitter (tedy tweet) v životě. A s menšími přestávkami používám tuhle hrozně zajímavou sociální síť dodnes. A i když se snaží Facebook Twitteru v leččems přiblížit, je Twitter, alespoň pro mě, do jisté míry o něčem jiném.

Pro vás, kteří o založení účtu nebo začátku jeho používání na Twitteru uvažujete, je tento článek. Pokusím se shrnout, jaký je účel téhle sociální sítě, proč byste vůbec měli chtít ji používat a nakonec jak ji používat. Vše se samozřejmě odvíjí od mojí osobní zkušenosti a mého chápání Twitteru jako takového, přičemž ten můj pohled evidentně (min. v české obci) převládá. A navíc teď máte Twitter česky, což o důvod víc, proč ho vyzkoušet.



Základní princip sledujícící/sledovaný
Většina lidí Twitter používá tak, že píše příspěvky (jak jsme si již řekli - tweety), které se jim objevují na stránce účtu. Pokud si nějakého takového člověka přidáte (tedy budete ho sledovat), budou se jeho příspěvky objevovat na vaší domovské stránce Twitteru, odkud je můžete číst a reagovat na ně. On bude vědět, že jste ho začali sledovat, ale vaše příspěvky bez sledování vás neuvidí. Tohle je základní rozdíl oproti převažujícímu způsobu práce s Facebookem, komunikace na Twitter může být i jednostranná. Pokud znáte funkci Facebooku přihlásit odběr, máte vyhráno - ona funkce je totiž okopírovaný princip Twitteru :)

A jeden příspěvek (tweet) může mít maximálně 140 znaků. Omezení zdánlivě bezvýznamné, ale důležité - informace jsou na Twitteru většinou maximálně věcné.

Jak to funguje v praxi? Na svém účtu mám 292 sledovaných a 140 sledujících. Kdykoliv napíšu zprávu, objeví se daná zpráva všem sto čtyřiceti lidem, kteří mě sledují, v jejich seznamu příspěvků. Kdykoliv někdo z 292 mnou sledovaných lidí napíše zprávu, objeví se u mě. Jednoduché, intuitivní a logické.


V základním nastavení jsou vaše tweety viditelné i veřejně (lidé vás nemusí sledovat, aby si je přečetli, dokonce nemusí mít ani účet na Twitteru), toto jde ošetřit zapnutím funkce, která vám dá každého nového sledujícího na schválení. Tweety pak uvidí jen ti schválení.

To bychom měli základní princip. Ovšem nabízí se otázka - co s tím? Koho sledovat, o čem psát?

A vůbec - k čemu je dobré někoho sledovat?

Informace
Na Twitteru nejsou jen běžní a slavní občané, ale taky společnosti, noviny, servery, výzkumná střediska a třeba taky politici. Je to rychlý způsob jak sdílet nějako novinku a informaci lidem, které zajímáte. Já například téměř nechodím na zpravodajské servery, vše důležité a podstatné se přes den dozvím z Twitteru. Lidé na Twitter s oblibou sdílejí zajímavé články, odkazy a podstatné věci. Rád si takto rozšiřuji obzory. Twitter jako informační kanál je skvělý a užitečný.

NázoryŘada lidí (včetně mě) bere Twitter jako výbornou platformu pro sebeprezentaci a prezentaci svých názorů. Názory zajímavých lidí na aktuální témata mě na Twitteru baví sledovat a rád si je přečtu. Vyšel nový Batman? Můžete si být jisti, že na Twitteru se ještě během filmu začnou objevovat zprávy o tom, jak se komu líbí.

Bezprostřednost
Cesta tweetu k lidem, kteří sledují daného člověka, může být díky chytrým mobilům s internetem úžasně rychlá - příklad z Batmanem hovoří za vše. Pokud máte internet v mobilu můžete přímo z nějaké události sdílet vaše dojmy. A to je skvělé. Mimo českou zemičku pak dostává Twitter globální význam - vždyť to byl hlavně on, kdo umožnil vznik lidského zpravodajství přímo z místa konání nepokojů, válek a převratů - informace z první ruky od lidí, kterí se Arabského jara přímo účastnili - to je Twitter.

Zábava
Kdyby Twitter nebyl zábavný, lidé by ho nepoužívali. Kromě seriózních zpráv a názorů je Twitter plný zábavných příspěvků. Ať už to jsou vtipy, sarkastické poznámky, odkazy na zábavné obrázky a ironické komentáře, o zábavu na Twitteru je postaráno. A češi jsou v ironii a sarkasmu tradičně experti :) V téhle souvislosti doporučuji projít si aspoň galerii tweetů. v tomto článku.

Slavní lidé
Toto zatím platí především pro ty mezinárodní, ale i nás český rybníček se začíná plnit. Twitter snad od počátku byl a je úspěšný i díky tomu, že zde můžete rychle a snadno sledovat, co vám chtějí sdělit herci, hudebníci, spisovatelé, politici, moderátoři, novináři a řada dalších lidí. A rozdíl mezi tím, jestli tweet napíše kapela Linkin Park, nebo Mike Shinoda je propastný - v druhém případě se můžete těšit na opravdu osobní dojmy a příspěvky. Twitter vám umožní nahlédnout do soukromí a života velkých hvězd i z jiného úhlu -  ne jenom ze Super.cz a Aha.

Výše zmíněnými důvody jsme si taky odpověděli na otázku, proč něco na Twitter vůbec psát. Myslíte si, že vaše názory a osobnost jsou zajímavé? Vylezte z kůží na trh a zkuste to na Twitteru. Právě interakce s cizími lidmi je to, co ho odlišuje od Facebooku, který přece jen stále staví na principu sítě lidí, kteří se navzájem znají. Jednostrannost a neosobnost Twitteru je jeho výhodou.

Napsali jste na blogu článek - honem s ním na Twitter! Jste na koncertě kapely a chcete se podělit o to, že hrají blbě - sáhněte po Twitteru a dejte to vědět svým sledujícím. Potřebujte s něčím poradit? V Twitterové obci se nejspíš někdo, kdo bude vědět, najde. A prý tu jde snadno sehnat práce a prodat nepotřebné věci :)

Samozřejmě platí, že JAKÝ SI TWITTER UDĚLÁTE, TAKOVÝ HO MÁTE. Nezajímají vás zprávy? OK, nemusíte sledovat zpravodajství. Chcete číst jen celebrity - není problém! Jen to chce trochu práce a vytříbit ty lidi, kteří vás baví.

A hlavní rozdíly oproti Facebooku?
- jednostranná komunikace
- získávání informací (FB je především o kontaktu s kamarády)
- více textový
- více globální
- hezčí design a jednodušší aplikace

Aspektů Twitteru je kromě těchto základních celá řada. Na příspěvky jde odpovídat, sledované lidi řadit do seznamů, jednoduše přidávat obrázky (Twitter je přesto stále spíše textovou sítí), účastnit se diskuzí na dané téma pomocí hashtagů (například většina tweetů k letním olympijským hrám v sobě nese - pomocí toho je lze hromadně vyhledat) a řada dalších věcí. Twitteristi pořádají srazy, domlouvají si posezení u kávy a Twitterem se ohromně baví. Stejně jako já.

Pokud jste to úplně pochopili, zkuste ještě tenhle článek od @Kate_White, který to vše shrnuje v kratší formě - http://vkate.eu/co-je-to-ten-twitter (ovšem operuje s anglickými výrazy, který už pro vás v češtině už budou jiné)
 

Zkuste ho, třeba se vám zalíbí. A doufám, že budu první, koho začnete sledovat :)

pondělí 6. srpna 2012

Pomůže čeština významně rozšířit Twitter? Ale kdeže

Díky dnešnímu (pravda, beta) uvedení češtiny pro Twitter se ozývají hlasy, že překlad této sociální sítě do našeho jazyka spustí příliv nových českých uživatelů. Někteří si už dokonce začali stěžovat, že nám z toho ten náš Twitter zfacebookvatí. Nemyslím si - ani jedno, ani druhé.


Twitter je přece jen filozofií poněkud jinde, než Facebook, a co si budeme povídat, tak přímočaře jednoduchý není. Pokud k tomu připočtete nechuť lidí učit se něco nového (a to i dnešních teenagerů, kteří mi na výzvu k založení blogu odpovídají, že nejsou dostatečně techničtí) nemůže vám vyjít to, že počeštění sofistikovanějšího Twitteru přinese nějaký nárůst běžných uživatelů.

Nějaká ta čísla to určitě zvýší, to je asi bez pochyby - už jen kvůli tomu, že Twitteru začnou dělat reklamu jeho uživatelé na jiných sociálních sítích, protože je přece konečně česky a tím pádem pro každého. Není. Spoustě lidí bude dělat problém pochopit princip follow/following, způsob používání, práci s timeline, hashtagy a nedejbože mentions a retweets. Pochopit, že Twitter není způsob ulevení si svým bolístkám v okruhu ,,přátel", které to stejně nezajímá, ale prostor pro příjímání zajímavých informací, cizích názorů a vyjádření těch svých.

A čeština tenhle filozofický základ prostě nezmění. Twitter může zaznamenat náhlý vzrůst registrovaných účtů z ČR, skutečně aktivních z nich po týdnu zůstane jen málo - ten zbytek zjistí, že jim to nemá co přinést, nedozví se tu nejnovější drby, a vrátí se zpět na osvědčený Facebook.

Podle mě to žádná velká změna není. Jen to, že @ShiShinka teď můžu nikoliv unfollownout, ale přestat sledovat :) A neboj, neudělám to.
 

neděle 5. srpna 2012

Pět anime, která musíte vidět

Přemýšlíte, do jakého animovaného filmu z japonské produkce se pustit? Nebo jste snad ještě žádný neviděli? Pro vás jsem připravil můj seznam pěti výtečných anime, jejichž  zhlédnutím rozhodně neprohloupíte.


Díky mému odporu k infantilním způsobům animace typu Naruto a také třeba Pokémon jsou všechny níže zmiňované seriály animovány spíše ,,realističtěji" - zanechávají (kromě Code Geass) proporce těla tak jak mají být, oči nejsou příliš veliké a postavy nevypadají, jako by všem bylo dvanáct. Menšími výjimkami je pár postav ze Steins;Gate. Sexismus zaměřený na ženy je samozřejmě všude, mírnou výjimkou je FMA, kde minimálně není tak očividný.

Pokud hledáte stoprocentně dospělácké anime bez trapných milostných scén, problémů teenagerů a leckdy trapného humoru, nenajdete lehce - v každém z mého seznamu se bohužel vyskytuje. Není to ale nic nepřekonatelného, ale pro jistotu uvedu na co se připravit.

Tak pojďme na to. Anime jsou seřazeny dle míry přístupnosti a bizarnosti, což je samozřejmě čistě realativní  a moje paměť všech úchylností v seriálech se vyskytujících není nekonečná, takže vám může připadat pořadí (a oprávněně) úplně mimo. Ale minimálně na prvním místě bychom se shodnout měli.

1. Ghost in the Shell: Stand Alone Complex
Kultovní seriál, který čerpá notnou dávkou z Neuromancera Williama Gibsona a v kterém se prý inspirovali bratři Wachowští, je zasazen v blízké budoucnosti. A tu ovládají ani ne politici, ale technologické korporace přirostlé korupcí ke státním strukturám. Sledujeme osudy speciální zásahové jednotky Section 9, která v každém díle řeší jiný případ, jen aby se ve finále první řady dostala k rozuzlení velkého hackerského podvodu. Ikonou tohoto anime je tak trochu mechanická majorka Kusanagi Motoko.
GITS, jak zní zkratka názvu, je poctivý kyberpunkový thriller a rozhodně není (narozdíl od zbytku tohoto seznamu), že jednou takto lidstvo dopadne. Pokud nemáte po první sezóně dost, byla natočena i druhá a pár filmů.

Na co si dát pozor: GITS je opravdu dospělé anime, jehož ponurou a vážnou atmosféru narušují jen imbecilní roboti Tachikomové, kteří mluví pisklavým hlasem, takže jsou více než zdatným ekvivalentem švitořících školaček z ostatních seriálů. Naštěstí se neprojevují příliš často.





2. Code Geass
Británie ovládá skoro celý svět a syn britské aristokracie Lelouch se rozhodne osvobodit Japonsko zpod nadvlády státu, jehož bojoví roboti nesou union jack na krytech. A shodou okolností je nadán silou, která mu umožňuje ovládat ostatní lidi. Toliko základní zápletka, která se v rozsahu dvou sérií rozrůstá na šílený konstrukt, na jehož grafické znázornění by nestačila snad ani projektantova deska pro nákresy domů. Kdo je ta dívka se zelenými vlasy? Proč má sestru? Jak s tím souvisí Lelouchův otec? A kdo je nakonec ten Zero? A co na to Čína? Roztomilá úchylnost CG totiž není v nějakých zvrácených postavách a šílené technologii (nakonec, proč by bojoví roboti nemohli mít kolečka?), ale v konstrukci příběhu - prakticky každý díl dojde k nějakému šílenému zvratu, jisti si nemůžete být prakticky ničím. A finále je grandiózní.
Otevírací písničky se navíc poměrně střídají (s velmi, ale velmi proměnlivou kvalitou) a jedna z nich je skutečně výtečná (první polovina druhé série).
Na Code Geass je zvláštní způsob animace - narozdíl od maskulinních záležitostí dělal design postav pro tenhle seriál tým japonek, a je to znát. Postavy mají nezvykle protáhlá těla, velmi ostré tvary obličejů a vzhledem rozhodně CG vybočuje z průměrné šedi generické japonské produkce.

Na co si dát pozor: Tady se stačí omezit na jeden naprosto infantilní díl, kde se toho (kromě zvratu samozřejmě) moc nestane a jenom sledujeme Lelouchovy milostné problémy se spoustou hihňání a podobně.



3. Fullmetal Alchemist - Brotherhood
Neplést s Fullmetal Alchemist bez přízviska, oba seriály sice vycházejí ze stejné mangy, ale zatímco onen s holým názvem ji následuje až do konce, Brotherhood jde svou vlastní cestou. Z našeho seznamu jde o nejtradičněji animované anime (ovšem velmi, velmi zdařile a hezky), ve kterém sledujeme životní osudy Edrica a jeho bratra. Edric je alchymistou, což je ve světě FMA základní (a jediné) věděcké povolaní - mísením přírodních prvků lze dosáhnout jiných substancí, vytvářet předměty a vlastně i živé bytosti. A Edric je v tom sakra dobrý - až na jednu malou maličkost, že se i přes zákaz alchymistické komory rozhodl přivolat zpět svou mrtvou matku. Jak to tak s různými zákazy bývá, jejich porušení má své důsledky. Matku se vyvolat nepodařilo, Edric a jeho bratr však zaplatili - Edric přišel o ruku a nohu, jeho bratr o tělo. Jako náhradu jim tak slouží umělé (kovové!) končetiny a stará zbroj, do které Edric bratra uzavřel.
Chlapci postupně odhalují tajemství, jehož podstatou je obrovská nekalá machinace s celým královstvím (ve kterém se děj odehrává), která má sílu zničit celý svět - a mimo jiné jako prostředky k dosažení tohoto cíle vytváří řadu nepříjemných věcí, jako třeba umělé (takřka nesmrtelné) umělé lidi. Příběh i zasazení FMA je více než zajímavé a vykreslení charakterů postav je ukázkové. Mstou stíhaný válečník, jehož národ byl prakticky vyhlazen v jedné velké genocidě, starostlivý otec trýzněný opuštěním svých dětí a tak dále.
Prostředí se dostatečně často střídá a tak je stále co objevovat. Úvodní znělky mají snad všechny povedené písničky, některé více.

Na co si dát pozor : Nic konkrétního - pitomým humorem je postižen celý seriál (včetně expresivních a ošklivých změn v animaci, netřeba popisovat, všimnete si rychle), ovšem ostatní jeho kvality to vynahrazují dostatečně.



4. Neon Genesis Evangelion
Pořádný sci-fi námět. Check. Čtrnáctileté děti v hlavních rolích. Check. Metafyzický nepochopitelný konec režiséra bez peněz kreslený ze čtvrtiny obyčejnou tužkou. Check. Celá stránka plná megabytů analýz, hypotéz a diskuzí o významu symbolů, postav a předmětů. Check. Megarobot. Check. Další Megaroboti. CHECK!

A to je jen část. To všechno je NGE. Totální kult a patrně jedno z nejznámějších anime. Některými hodnocené jako perfektní záležitost, některými jako pomalý, pseudointelektuální odpad. No, jsem mezi těmi prvními. NGE bylo první pořádné anime, co jsem viděl, a stále si myslím, že je to prvotřídní věc.
Ano, tempo je pomalejší a děj postupuje volněji, ale to vůbec nevadí. Děj je tu vlastně tak trochu druhořadý, prim hrají postavy, do jejichž nitra se podíváme ale sakra hluboko. Řeči o vlivu učení Carla Gustava Junga i Sigmunda Freuda na tento seriál rozhodně nejsou příliš vzdáleny od pravdy, některé Freudem popsané situace a fenomény tu jsou vykresleny přímo učebnicovým způsobem.
O co ale vlastně jde? Před nějakými těmi roky se nám na severním pólu něco rozsvítilo a vybouchlo. A z tohoto výbuchu nám po nějakých těch letech začali vyskakovat obří potvory, kterým se říká andělé (a mají také andělská jména, při smrti se na místě jejich skonu vytvoří kříž a podobně) a kteří mají podivný zájem na tom zničit lidstvo. A proti nim se staví organizace NERV (podobnost s národní ekonomickou radou vlády čistě náhodná), která do svých obřích robotů (i když.. ne tak docela, pusťte si seriál :)) s obřími zbraněmi instaluje čtrnáctileté děti, které jediné mohou roboty plně ovládnout, resp. se s nimi sesynchronizovat a bojovat. A jako jeden z adeptů na pilota jede do centrály NERVu syn šéfa organizace, Shinji. Ten bok po boku se svými kolegyněmi v robotech, kterým se říká Evangeliony (Evy), bojuje proti andělům. A v pozadí tohoto podivného boje (kde jinde uvidíte umírající a krvácející pravidelný osmistěn?) probíhá něco mnohem nebezpečnějšího... sen o kolektivním světě, příběh o stvoření lidstva a vize šílených biotechnologů. Jsou Evangeliony opravdu roboti, nebo něco víc? Kdo jsou Andělé? Odkud přišli?
Podobných otázek vyvstává v průběhu seriálu celá řada, některé se dočkají (možná) zodpovězení až v třetím díle filmové série, který je netrpělivě očekáván. Kromě původního (ano, NGE je původní, nikoliv podle mangy) seriálu je k dispozici ještě celovečerní alternativní konec (místo posledních dvou dílu, které kvůli tomu, že studiu došly peníze, utrpěly na kvalitě), manga a dva filmy. První rekapituluje události seriálu do předpředposledního dílu (v HD kvalitě a remasterovanými obřími roboty), ten druhý pak plynule navazuje s úplně odlišnou příběhovou linkou.
Animace je pochopitelně úměrná době vzniku (1995), ještě ručně kreslená bez pokročilých počítačových efektů, zato ale s osobitým kouzlem a stylem. NGE je jednoduše řečeno (společně s oním alternativním koncem, filmem End of Evangelion) bomba a povinnost.

Na co si dát pozor : Teplomilný, sladkovodní tučnák Pen Pen. Další infantilní humor se zde sice vyskytuje, ale z pohledu vykreslení postav je patrně důležitý - takže sice je, ale alespoň má nějaký důvod.



5. Steins;Gate
A nakonec nejnovější ze všech uvedených anime, vědeckofantastické SG bylo totiž na základě stejnojmenné mangy vytvořeno nedávno, v roce 2011. Parta přátel, především ale excentrický (a trochu šílený) fyzik Okarin, sestrojí stroj času z mikrovlnky se schopností zasílat do minulosti SMS zprávy. Souběžně s tím jsou odhaleny plány švýcarské organizace SERN na manipulaci s časem, které mohou mít katastrofický dopad - a tomu se Okarin snaží zabránit. Celý děj Steins;Gate vychází z legendy o Johnu Titorovi, cestovateli časem, který o sobě dal (v reálném světě) vědět skrz internetová fóra. Na této základní premise se v SG rozvíjí docela napínavý příběh. Zjišťujeme, že Okarin dokáže přecházet mezi časovými liniemi (reálná fyzikální teorie, která říká, že v okamžiku kteréhokoliv rozhodnutí se současná časová linie rozpojí na více, podle množství řešení onoho rozhodnutí - například pokud nesu čaj na stůl, v jedné linii spadne, v druhé nikoliv - velmi zjednodušeně) a právě tato jeho schopnost je alfou a omegou celého seriálu. Mezi dalšími aplikovanými matematickými teoriemi zde najdeme třeba Motýlí efekt a další - pro fanoušky vědy to bude pokoukání o něco zajímavější.
Animace je velmi moderní, používá mnoho post-processing efektů (toto je znát především ve svítivosti celého obrazu) a je, alespoň co se hlavních postav týče, velmi realistická. Najdeme tu sice pár typicky japonských momentů (třeba, že se matce jedné z postav pošle do minulosti zpráva, aby jedla více špenátu při těhotenství a ona postava změní pohlaví, jen vlivem stravy její matky), celkově jde ale o povedené a notně zamotané anime. Po jeho shlédnutí se patrně nevyhnete dalším a dalším otázkám. Stejně jako u NGE lze do různých teorií o významech postav a skutečném příběhu zabřednout až po kolena.

Na co si dát pozor: Nejvíce iritující je asi jedna z postav, která vytrvale zdraví všechny okolo takovým výsknutím - těžko popsat slovy, jakmile jej ale uslyšíte, poznáte o čem mluvím. Zbytek nevybočuje z průměru, jelikož se k Okarinovi přidá další vědkyně Kurisu a jejich vztahy nejsou zrovna ideální, dočkáme se řady nepříliš vtipných vtipů mezi nimi. Ovšem to je něco, s čím se prostě musí počítat u japonského anime :)


Tak to bychom měli. Snad jsem vás krátkým popisem výše zmíněných kousků navnadil k zhlédnutí alespoň jednoho. Jenom vězte, že jde o popisy velmi zkrácené - ve všech zmíněných anime lze nalézt řadu dalších překvapivých momentů, postav a vedlejších dějových linií - konec konců, na to přijdete při sledování sami. Teď už vám mohu jen popřát pěknou podívanou.

středa 1. srpna 2012

Suits - další (skvělé) seriálové překvapení

Myslel jsem, že po skvělém a originálním Community mě nemá, co se týče klasických (tedy ne-anime) seriálů, už co překvapit. Nicméně stalo se a jsem ve stavu, kdy nedočkavě čekám na zítřek, kdy konečně vyjde sedmý díl druhé série onoho výjimečného seriálu. A který že to je? Nic menšího, než hit posledních měsíců, právnická pecka Suits.

Mike je geniální a šikovný kluk s fotografickou pamětí, který se živí jak se dá - dělá za úplatu příjmačky do škol a taky třeba hulí a dealuje trávu. A při jednom takovém obchodu se během útěku před policií rozhodne schovat v hotelové místnosti, ve které probíhají pohovory pro internisty prominentní advokátní kanceláře, která si je navíc vybírá jen z absolventů Harvardu. A shodou okolností, Mikova talentu a jeho nadšení pro práva (na která vždy chtěl jít, ale nevyšlo to) začne tak trochu načerno pracovat pro Harveyho, nejlepšího uzavírače případů v celém New Yorku. Toliko slibný začátek - polovina prvního dílu - od kterého se roztáčí děj nejlepšího seriálu posledních let.


Během první série se do Mikova života ve firmě i mimo ní zamotá spoustu osob - bývalý kamarád Trevor, bývalá Trevorova holka Jenny, asistentka Rachel, nepříjemný šéf internistů Louis, spolumajitelka kanceláře Jessica a řada dalších.

Suits je plný skvělých hlášek, citovat bych v tomhle článku mohl dlouho a dlouho, protože takhle natřískaný scénář jen tak neuvidíte. Jinak má většina dílů schéma podobné Dr. Housovi - na začátku otevřeme nějaký případ, v průběhu dílu jej řešíme, nastane nějaká překážka, kterou překonáme a na konci závěrečná katarze. Kromě toho je tu permanentní možnost Mikova odhalení a několik vedlejších dějových linií. A hlavně styl.

Styl by totiž mohlo být jedno z hlavních klíčových slov Kravaťáků, jak se česky Suits jmenuje. Pořádná auta, drahé obleky, vysoká životní úroveň. Neosobní, zkušený a drsný Harvey vytváří výborný kontrast s citlivějším a lidštějsím Mikem, dohromady to funguje skvěle.

 I druhá série si drží výtečnou kvalitu a zábavnost. U některých seriálů je problém vydržet u nich i dvacet minut - u Suits si říkáte, jestli oněch 40 minut není málo. Zkuste to.