sobota 28. července 2012

Stal jsem se webovým žebrákem - vpravo je Flattr i PayPal

Vlastně nikdy mě za ty roky, co se věnuji ,,bloggerskému řemeslu", nenapadlo dát si vpravo nějaké to pěkné tlačítko, pomocí kterého bych žebral čtenáře o almužnu. Nicméně teď se stalo a abych byl žebrákem vskutku pořádným, dal jsem si do postranního panelu ona tlačítka hned dvě. Prvním je obligátním PayPal, klasika. To druhé, pokud nevíte, je Flattr. A ten je prý potřeba, aby byl nějaký blog in. Takže teď už víte najisto, že čtete in blog.

Bude to takový pěkný experiment, jestli vůbec někomu stojí moje psaní za to, aby vyplnil formulář na poslání daru. A pokud ne, aspoň se můžu stydět, když uvidím nulu uprostřed tlačítka pro Flattr.

Tak uvidíme

čtvrtek 26. července 2012

Vybudovali jste byznys? Tak podle Obamy jste to nebyli vy.

Začněme citací z projevu současného prezidenta USA, který pronesl jako součást prezidentské kampaně ve Virginii:
 There are a lot of wealthy, successful Americans who agree with me -- because they want to give something back.  They know they didn’t -- look, if you’ve been successful, you didn’t get there on your own.  You didn’t get there on your own.  I’m always struck by people who think, well, it must be because I was just so smart.  There are a lot of smart people out there.  It must be because I worked harder than everybody else.  Let me tell you something -- there are a whole bunch of hardworking people out there.  (Applause.)
     If you were successful, somebody along the line gave you some help.  There was a great teacher somewhere in your life.  Somebody helped to create this unbelievable American system that we have that allowed you to thrive.  Somebody invested in roads and bridges.  If you’ve got a business -- you didn’t build that.  Somebody else made that happen.  The Internet didn’t get invented on its own.  Government research created the Internet so that all the companies could make money off the Internet.
Takže co nám vlastně pan Obama, který mimochodem před pár týdny dostal od ústavního soudu posvěcení na zrušení svobodného zdravotnictví, v těchto dvou odstavcích říká, je to, že individuální úspěchy neexistují. Všichni velcí industrialisté, kteří umožnili průmyslovou revoluci a všichni další podnikatelé a vědci, kteří umožnili posunout naší civilizaci dál a kromě toho si zaslouženě vydělali hromady peněz, ti podle něj neexistují. Původcem všeho toho bohatství je jakási kolektivní entita.
Když se dřete tři roky v podnikání, než se vám podaří získat slušná čísla a za pár dalších let už jste spokojeni a máte nadnárodní firmu, tak za to pravděpodobně nemůžete.

A ještě jedna pěkná citace na závěr, tentokrát z knihy Ayn Randové, Atlas Shrugged. Hank Rearden je průmyslník, který vynalezne Rearden Metal, který překonal ocel.
He turned to her abruptly, the words exploding as if a safety fuse had blown. “He didn’t invent iron ore and blast furnaces, did he?”
“Who?”
“Rearden. He didn’t invent smelting and chemistry  and air compression. He couldn’t have invented his Metal but for thousands and thousands of other people. His Metal! Why does he think it’s his? Why does he think it’s his invention? Everybody uses the work of everybody else. Nobody ever invents anything.”
She said, puzzled, “But the iron ore and all those other things were there all the time. Why didn’t anybody else make that Metal, but Mr. Rearden did?”


úterý 10. července 2012

Moc zákonodárná ≠ moc soudní

Imunita poslanců je z podstaty věci docela rozumná věc, která naše zákonodárce chrání před zlovůlí (nikoliv ale v kalouskovském smyslu slova!) policie, resp. tedy moci výkonné. Má opodstatnění tam, kde je důvodné podezření k tomu, že by mohla být trestní oznámení podaná na poslance pouze účelovými prostředky k omezení práce zákonodárné moci, k omezení práce parlamentu. V takovém případě má smysl dlouze o vydání/nevydání daného poslance hovořit a lze se na imunitu po právu odvolávat.

To co předvádí někteří členové TOP 09 je něco úplně odlišného. Kalousek, Kaslová i pan Schwarzenberg (který mimochodem za veřejné peníze ve výkonu funkce spí) by si měli ujasnit, k čemu ona imunita je a k čemu slouží moc soudní. Jedině ta, tedy soud, může o vinně, či nevinně Vlasty Parkanové rozhodnout - nikoliv naši jakkoli vzdělaní a informovaní poslanci! Proto je odůvodnění nevydání Parkanové tím, že je nevinná naprosto zcestné a divím se, že ho vůbec dotyční mají odvahu nahlas vyslovit.


V případu Parkanové selhává i argument pro důsledné aplikování imunity, který jsem uvedl v prvním odstavci. Zakázka na letadla CASA byla totiž zcela evidentně předražená, na povrch vyvstávají podivné machinace a je tedy krajně nepravděpodobné, že by se někdo snažil omezit výkon práce paní Parkanové trestním oznámením. Mandátový a imunitní výbor (a za to patří oné pro vydání hlasující většině dík) naštěstí vydání paní bývalé ministryně doporučil. A doufám, že zítra odpoledne bude ve sněmovně dostatek duchapřítomných poslanců.

sobota 7. července 2012

Řeč Hanka Reardena z Atlas Shrugged

Atlas Shrugged, stěžejní román Ayn Randové, stvořitelky objektivistické filozofie a její opus magnum, je nesmírně inspirativní kniha. Jsem teprve na straně 468 z tisíci padesáti a za citaci by stála už řada celých odstavců. Jako poslední mi utkvěl v paměti jeden, který jsem pro vás taky přeložil.

Jedná se o řeč Hanka Reardena, industrialisty, výrobce oceli a kovu, a jednoho z hlavních protagonistů knihy, pronesenou před soudem. Děj se odehrává v budoucnosti USA, jejíž ekonomika je tak svázána regulacemi a omezeními, že se začínají ztrácet a odcházet ti nejdůležitější byznysmeni a podnikatelé. Hank je obviněn z nelegálního prodeje (resp. prodeje mimo stanovené kvóty) svému kolegovi, protože chtěl splnit svůj slib jako dodavatel materiálu. Jedná se jen o část proslovu, v podstatě začátek, který vystihuje praktické principy objektivistické morálky. Zbytek možná dopřeložím později.
,,
Ne. Nechci, aby byl můj postoj nepochopen. Rád ho vysvětlím. (...) Nepracuji pro nic jiného, než pro můj vlastní výdělek - a toho dosáhnu prodejem produktu lidem, kteří jsou ochotni a schopni zakoupit jej. Neprodukuji ho pro jejich prospěch na úkor mého a oni jej nekupují pro můj prospěch na úkor jejich; neobětuji své zájmy nim, ani oni mně; jednáme spolu jako rovnocenní se vzájemným souhlasem pro vzájemný prospěch - a já jsem hrdý za každý dolar, který jsem získal tímhle způsobem. Jsem bohatý a jsem hrdý na každý dolar, který vlastním. Svoje peníze jsem si vydělal svým vlastním úsilím, volnou výměnou a s pomocí dobrovolného souhlasu každého člověka, se kterým jsem jednal - dobrovolného souhlasu těch, kteří mne zaměstnali, když jsem začínal, dobrovolného souhlasu těch, kteří pro mne nyní pracují a dobrovolného souhlasu těch, kteří si můj produkt kupují. Odpovím všechny otázky, na které se mne bojíte zeptat otevřeně.
Přeji si platit svým pracovníkům více, než za kolik jejich služby stojí? Ne. Chci prodávat svůj produkt za méně, než jsou moji zákazníci ochotni zaplatit? Ne. Chci jej prodávat se ztrátou nebo ho dát volně do oběhu? Ne. Pokud tohle je zlo, tak dělejte si se mnou co chcete, podle jakýchkoliv standardů, které držíte. Toto jsou mé. Vydělávám si na své živobytí sám, jak musí každý čestný člověk. Odmítám akceptovat jako vinu fakt své vlastní existence a fakt, že musím pracovat ve jménu jejího zachování. Odmítám uznat jako vinu to, že jsem schopen dělat to a dělat to dobře. Odmítám uznat jako vinu to, že jsem schopen děla to lépe, než většina lidí - uznat to, že moje schopnost převyšuje mé sousedy a že je mi ochotno zaplatit více lidí.  Odmítám omluvit se za svůj úspěch. Odmítám se omluvit za svoje schopnosti. Odmítám se omluvit za své peníze.   
                                                                                             "
- Atlas Shrugged (str. 444), Ayn Randová (Signet, Penguin Books), z AJ přeložil Ondřej Trhoň

pátek 6. července 2012

Community - pokořitel Sheldona Coopera

V dvacátém druhém letošním čísle Respektu píše Helena Zikmundová v úvaze o úspěšnosti The Big Bang Theory právě o seriálu Community, který na to jde trochu jiným směrem než sitcom s asociálními fyziky. A po posledních dílech třetí řady musím říci, že je to seriál snad lepší, než dnes už všudypřítomná Teorie velkého třesku.

Čím, tedy podle mě, Community trumfuje TBBT? Jsou to především skvělé postavy a režisérsko-scénáristická odvaha. Začněme jen malým úvodem do toho, o co vůbec v tomhle seriálu jde.

Všechno se točí okolo sedmičky hlavních hrdinů, kteří se z různých důvodů setkali na patrně nejnuznější škole s nejúchylnějším děkanem ve státě - na Greendale Community College. Už od prvních dílů si všimnete, že se charaktery jednotlivých postav podařilo vykreslit (a zahrát) opravdu dokonale. Bývalý egoistický právník Jeff, který až úzkostlivě dbá o svůj vzhled a nesnáší poctivou práci, zapřísáhlá křesťanka Shirley s tak trochu násilnickými sklony, devatenáctiletá poctivá Annie hledající pravou lásku, aktivista a anarchistka Britta, frajírek a geek Troy a homofobní, rasistický důchodce, vlastník kapesníčkového impéria Pierce. A Abed - Asi nejkultovnější postava z celého seriálu, který je asi největším styčným bodem mezi TBBT. Abed je asociální milovník filmů, který trpí aspergerovým syndromem. A to se projevuje v mnoha oblastech podobně jako u doktora Sheldona. Jenže, přiznejme si, Abed je přece jen roztomilejší a sympatičtější než šílený fyzik.

A to ani nemluvím o vedlejších postavách - psychopatický učitel Španělštiny a tak trochu homosexuální děkan jsou opravdu jen špička ledovce.


Community je kromě skvělých postav také prošpikována celou plejádou odkazů na různé seriály a filmy. A ať už jsou to narážky skryté ve vtipech, tak celé díly a postavy odkazující na známé filmové šlágry. Celý díl ve stylu Goodfellas, učitel jako vystřižený z Dead Poets Society. A tady je taky trochu problém pro ty, kteří tyto parodie nepochopí - pro ně to budou v Community hluchá místa.

Pokud jste ještě o Community nezavadili, rozhodně to napravte. Možná se vám líbit nebude, možná ho vezmete na milost, a nebo se zařadí do vaší osobní sbírky nejlepších sitcomů. 



čtvrtek 5. července 2012

Slušnost libertariánů

Z konání našich parlamentních stran sjem poměrně rozčarován a proto hledám alternativy, kterým bych mohl v nadcházejících volbách, včetně těch krajských, dát svůj hlas. Jako jedním z pravděpodobných kandidátů se mi jeví Strana svobodných občanů. Líbí se mi její program i její ideologický základ. Ale je to bohužel i v řadách této strany, ve které jsem si začal všímat velmi neslušného vyjadřování jejích představitelů, především na sociálních sítích.

Tímto článkem v podstatě reaguji na článek Tyranie politické nekorektnosti od Davida Antoše, který podobný problém také zmiňuje. Nepřijde mi totiž v pořádku, aby člen republikového výboru strany, kterou hodlám volit, a potenciální její poslanec nadával sprostě na konkurenční politky veřejně na Twitteru. Nepřijde mi dobré, aby okolo sebe plival předseda mé krajské organizace na Facebooku.

Jistě, můžeme si o ostatních politicích myslet, co chceme, ale pokud se tedy na politickou dráhu vydám, měl bych mít alespoň základy slušného chování - a to je pro mě největší problém se Svobodnými, lidé.

Samozřejmě, generalizovat nelze. Naši oficiální představitelé taky někdy mluví jako při výměně názorů po pár pivech v místní hospodě. To rozhodně neomlouvám a také odsuzuji. Na Slušnost by totiž měla být jednou ze základních vlastností jakéhokoliv politika. I za tu cenu, že by Nigel Farage nebyl tak zábavný.

středa 4. července 2012

Jsem online!

Po (k mému překvapení) velmi rychlé proceduře jsem cca dvě hodiny od požadavku o zaregistrování domény online spolu s obsahem mého minulého blogu. Od této změny si slibuji především ten profesionálnější zvuk domény, že :) Blogger mi vyhovuje po osahání víc, než Wordpress a provázanost s Analytics je prostě super.


Budu se snažit psát sem poměrně často, jak mi to čas a nápady dovolí.

Díky všem současným, minulým a (doufám) i budoucím čtenářům!