pátek 29. června 2012

Nečas v LN: Pospíšil měl vazby na Jurečka

V dnešních Lidových Novinách vyšel pozoruhodný rozhovor s Petrem Nečasem, kterého Daniel Kaiser vyzpovídal ještě před odletem na summit EU v Bruselu. Zajímavé jsou na něm především dvě věci.

Především Nečas konečně přiznal, že za Pospíšilovým odvoláním nestály pouze rozpočtové problémy jeho resortu, ale že Pospíšilův vyhazov z ministerstva byl ,,vektorovým součtem". Premiér také naznačil, že jedním z důvodů byly i vazby Pospíšila na vlivného plzeňského podnikatele Jurečka, který měl mít dle Petra Nečase vazby i na Lenku Bradáčovou.


Je tedy možné, že na první pohled uraženeckých výrocích Víta Bárta z Otázek Václava Moravce o ovlivňování Pospíšila Jurečkem je něco pravdy. Vyvstává ale oprávněná otázka - jestliže je tedy jedním z důvodů Pospíšilova odvolání jeho údajná korupce, proč s tím premiér nepřišel jako se styčným bodem vysvětlení? Nahrál by tak mottu svojí protikorupční vlády a v očích veřejnosti by to jistě působilo lépe.

Druhou zajímavostí je to, že Nečas působí z rozhovoru velmi rozhozeně, skoro až naštvaně. Na Kaiserovy otázky odpovídá příkře a rozrušeně. Má k tomu premiér důvod? Nemá, obrazně řečeno, nůž od kmotrů na krku? To ukáže až čas a postup nového ministra spravedlnosti.

A ještě na závěř - pokud by měřil Nečas všem svým podřízeným stejný metrem, nevyházel by je jen za rozpočtové problémy svých ministerstev, ale také podle věty ,,A ze všech členů vlády za ODS a ze všech členů vedení ODS jestli byl někdo spjat s takovou šedou eminencí, tak to byl Jiří Pospíšil."

Zdroj citací: Lidové noviny, 29. června 2012, str. 2

čtvrtek 28. června 2012

Shrnutí: O co jde v kauze Pospíšil?

Jak asi víte, včera, velmi nečekaně, odvolal předseda vlády Petr Nečas ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila. Rád bych dal dohromady určitý seznam základních faktů pro ty, kteří kauzu nesledovali a mají zájem mít alespoň rámcový přehled o tom, co se vlastně stalo a děje.

Pospíšil byl ministrem spravedlnosti ještě za Topolánkovy vlády, členem ODS je od roku 1998 a ve straně působí jako místopředseda. V souvislosti s jeho prací na ministerstvu je skloňovaný nový Občanský zákoník, nový Trestní zákoník, nový Zákon o státním zastupitelství a především jmenování státních zástupců, které je klíčové pro probíhající události. Ještě za Topolánka jmenoval jako vrchního státního zástupce Vlastimila Rampulu, kterého nedávno opět odvolal, protože účelově prodlužoval prošetřování důležitých kauz týkajících se důležitých lidí. Jako ministr měl (a chtěl) místo Rampuly jmenovat Lenku Bradáčovou, známou z případu Rath. I přes problémy s Rampulou a sporné události okolo vyšetřování korupční kauzy Jiřího Čunka se těší velké oblibě voličů a patří mezi nejpopulárnější politiky, v ODS i v české kotlině obecně. Kariéru měl tedy našlápnutou dobře, co se tedy včera stalo?

Premiér v ranních hodinách z ničeho nic oznámil na vládě, že Pospíšila odvolává, žádost o odvolání zavezl na Pražský hrad, kde ji prezident překvapivě rychle podepsal. Krátce nato Nečas vydal tiskové prohlášení, že Pospíšila zbavil funkce kvůli pochybením v rozpočtové oblasti managementu ministerstva. Celý proces proběhl poměrně dost nestandardní cestou - ve straně i na vládě způsobil pozdvižení. Po obědě vydal Pospíšil tiskové prohlášení.

Na věci jsou pochybné především okolnosti, za kterých se stala a to, jak se stala. Svorně označují jak opoziční, tak koaliční politici (i média a sám čerstvý exministr) Nečasovy důvody pro Pospíšilovo odvolání jako divné. Proč? Je známo, že výdaje Ministerstva spravedlnosti jsou do velké míry nepřekročitelné a nelze je jen tak seškrtat a zkrátit. Navíc i všechna ostatní ministerstva mají problémy s rozpočty. Na vládě se o finančí situaci Min. spravedlnosti vědělo delší dobu, a proto je takto rychlé odvolání překvapením.

Zásadní roli v kauze hraje post vrchního státního zástupce. Pospíšil se o pár dní déle chystal Bradáčovou do funkce (s doporučením Pavla Zemana) opravdu jmenovat a tak se přímo nabízí souvislost mezi jeho odvoláním a strachem politiků o obsazení tohoto v justici zásadního postu právě jí. Navíc se Pospíšil, Zeman a Nečas v komentování toho, kdo co o jejím jmenován nevěděl a věděl rozcházejí.  Pokud chce premiér a jeho nový ministr spravedlnosti rozptýlit už tak dost velké obavy ze zjevného skrytého důvodu, musí Bradáčovou do funkce jmenovat - pokud k tomu nedojde, bude to přinejmenším velice podezřelé.

O odvolání Pospíšila se nicméně, především v pražské organizaci ODS, diskutovalo a spekulovalo dlouho. O jeho sesazení se snažil už i Mirek Topolánek. Hodně lidem ležel v žaludku právě kvůli odvolání Rampuly a poměrně dobré kampani pro očištění justice a důslednějšímu boji s korupcí. Jistá média poukazují i na spis, podle kterého měl být na pořadu policejního vyšetřování i sám premiér Nečas. Důvodů tedy může být hned několik - buďto se jistá skupina (a je jedno, jestli to jsou vlivní politici nebo jejich kmotři) bojí jmenování Bradáčové do úřadu nebo se bojí sám Nečas, protože by mohl být sám vyšetřován. To, že by pravda opravdu ležela jen v nezvládnutí finanční správy Min. spravedlnosti je velmi nepravděpodobné.

Pospíšil dnes v Hyde Parku uvedl, že možná odstoupí z postu místopředsedy ODS a potvrdil, že se bude více zaměřovat na svůj Plzeňský region, kde se nejspíše postaví do čela kandidátní listiny pro krajské volby. Za jeho podporu proběhlo po ČR několik demonstrací, řada voličů ODS se kvůli tomuto Nečasovu kroku od strany odklání.

Jasnou zprávo pro konspirátory a spekulanty tak bude (ne)jmenování Bradáčové - to vydá jasný signál. Jmenování nového ministra a jeho kroky v této věci by měly proběhnout v horizontu nejbližších pár týdnů. Jedním z možných kandidátů na nového ministra je Marek Benda.

pátek 22. června 2012

Brusel, den třetí a poslední

Je pátek a od mého příletu na české letiště (zatím) Ruzyně uběhlo šestnáct hodin. Turbulence Airbusu 319 jsem díky zdarma rozdávanému Euru a Lidovkám přežil a proto se konečně můžu rozepsat o tom, co se dělo poslední den našeho pobytu a jak to celé nakonec vyznělo a jestli jsem stále spíše euroskeptik :)

Narozdíl od předchozích dvou dnů, byl ten třetí věnovaný téměř výhradně evropskému parlamentu, tedy další klíčové organizaci EU. Zde se krátce zastavím u hotelu, který jsme už ráno opustili a zavazadla si schovali u českého zastoupení v Bruselu. Ten byl totiž vybrán dobře a místní kuchařky dělají prostě skvělou slaninu. Toliko jedna malá poznámka a jsme zpět v parlamentu, konkrétně v jeho návštěvnickém centru.

Tady je vidět zajímavý posun  - v komisi nic takového není a obecně se zdá, že EU chce pozornost veřejnosti směřovat spíše na parlament. Je to logické, protože parlament je jediný orgán, který má šanci veřejnost ovlivnit v hlasování. Návštěvnické centrum je ohromné - na velké ploše se spolu s průvodcem (přeprogramovaný iPod Touch) seznámíte s historií evropského parlamentarismu a fungováním současného systému.  Všechno je to udělané vkusně a prostě to vypadá dobře. Plno multimediálního obsahu, videí, projevů státníků. Nestihli jsme si to projít celé, čas na nastavení stránky Nigela Farage na všech terminálech, které v menší místnosti umožňovaly najití oblíbeného poslance, ale byl :)

Po úderu desáté hodiny došlo na simulaci hlasování v parlamentu, což je taková pěkně provedená hra. Každý jsme dostali mobilní telefon (HTC Desire HD, HTC HD 2 a podobné fajnové modely) s upraveným systémem, který nám během hry podával informace. Všichni členové naší skupiny (36 lidí) byli rozděleni do politických stran, které nesly výstižné názvy  - tradice, svoboda, solidarita a ekologie :) Ze mě se stal ukázněný konzervativec, jehož strana byla procentuálně ve fiktivním parlamentu zastoupena nejvíc. K projednání jsme na plénu od virtuálního předsedy parlamentu dostali dvě směrnice, zapojili se do výborů a pracovních skupin, podali pozměňovací návrhy a poté je odhlasovávali. Sice nešlo ani tak mít vlastní názor, protože vás hra (s edukativním úmyslem) tlačila do toho, jak hlasovat, ale zábava to rozhodně byla. Nejvtipnější asi byli virtuální lobbisté, odborníci a obyčejní občané, kteří nám chtěli vnutit svůj názor. Nenechali jsme se a svorně se rozhodli hlasovat pro zavedení mikročipů všem lidem bez rozdílu věku. Celý proces byl pak ukončen přednesy jednotlivých mluvčích pracovních skupin, čehož jsem se zhostil a odsoudil pseudointelektuální autority tabloidních plátků jako nerelevantní a vyzval své poslance, aby návrh podpořili. Prohráli jsem - holt tlak libertariánů a zelených byl velký :)

Hra to byla samozřejmě idealizovaná a zjednodušená, ale oproti dlouhým pásmům přednášek předtím rozhodně oživující. A zábavná. Po obědě v kantýně EP začaly poslední dvě přednášky v menší zasedací místnosti, která slouží patrně pro jeden z parlamentních výborů.

Čekal jsem, kdy přijde pořádní europřednáška o kráse a významu Evropské unie, a také přišla v podobě prvního sezení po obědě. Oproti ní byla všechna předchozí spíše umírněná, věcná. Pan přednášející totiž rozehrál velmi zdařilé divadlo (je dobrý herec a bavič) a začal vyprávět o starých evropských kulturách - Řecku, Římě, Féničanech a dalších. Na každý z nich samozřejmě měl nějaký vtip pro navození dobré nálady. To už byla polovina z naší skupiny stržena jeho výstupem a on přešel na události posledních stovek let. Začal vysvětlovat, opět značně sugestivně, že my jsme jediná generace, která nemá v hlavě (samozřejmě díky EU) válku. To ještě demonstroval takovým menším divadýlkem, do kterého bylo zapojeno i pár lidí z publika. Konkrétnější věci pak začaly padat, když se slidy jeho prezentace dostaly k fungování parlamentu samotného. To už ale končil a po (upřímně uznávám, že z technického hlediska zdařilé a dobře provedené) práci s publikem za velkého potlesku odešel.  Stačili jsme se zeptat ještě na pár věcí, já jsem se zeptal na změnu fungování lisabonské smlouvy, která bude v nejbližších letech měnit přepočet rozlohy států na mandáty europoslanců - byl jsem jen ujištěn, že pro nás to nic k horšímu neznamená, což si přímo odporuje s tím, co Petr Mach (SSO) píše ve své knize ,,Jak vystoupit z EU". Informaci jsem zatím neověřil. Na konec bych rád ještě poznamenal, že přednáška to byla technicky zvládnuta velmi dobře - přednášející prostě věděl jak to dělat a jak pracovat s publikem, resp. jak ho účelně ovlivnit a naladit na správnou vlnu. Za provedení klobouk dolů.

Druhé, tedy už úplně poslední přednášky se zhostil pan Tlamych, asistent europoslance Jana Březiny. Ten si očividně na žádná velká gesta nehrál a věcně a zajímavě hovořil o životě europoslance a jeho asistentů z takového běžného pohledu ze zdola. Ryze praktické zkušenosti jako jsou problémy s dvakrát vykradenou bankou EP, zákazem spaní na kancelářských kanapích přes noc a problematika vstávání a časového managementu poslanců. Vzhledem k času, který první přednášející zkonzumoval velmi rychle zbylo jen trochu prostoru na otázky a já jsem se ujistil, že členským státům skutečně hrozí za neimplementaci směrnic do svých právních řádů postihy od Evropského soudního dvora. Po obdržení směrnice/direktivy mají členské státy 2 roky na implementaci a začlenění. Pokud tak neučiní, nebo učiní špatně, budou komisí žalovány a po prvním rozsudku (pokud padne ve prospěch EK) je jim implementace explicitně přikázána, v případě neplnění příkazu dochází k druhému soudu, jehož výsledkem může být finanční sankce. A to buď jednorázová, či ve formě opakujícího se penále.

A to byl konec. Zbytek dne už byl jen přesun na letiště a následný odlet zpět na Ruzyně. Jak to tedy, jako celek, hodnotím?

Zhodnocení
Pro mě osobně měl výlet především informační hodnotu, a to rozhodně nezanedbatelnou. Dostat se blízko evropské mašinérii a slyšet vlastní dojmy lidí, kteří zde pracují bylo určitě cenné a zajímavé. Čekal jsem větší agitaci na naše evropské cítění, ale toto očekávání nebylo až na jeden případ naplněno a opět se odvolám na pana Alexandra Hobzu (zmíněn v druhém díle), který nás velmi mile překvapil. A euroskeptik do jisté míry pořád jsem - ale zase o řád lépe informovaný. Ideologické a legislativní základy EU se totiž jen tak nezmění a to je to, co mi na ní nejvíce vadí.

Možnost prohlédnout si Brusel byla taky skvělá. A i když moje dojmy z města samotného (připomínám, že po třech dnech!) jsou ambivalentní, bylo to zajímavé. A pivo tu bylo prostě dobré a to se počítá.

A na závěr ještě jednou díky těm, kteří (byť z větší části z peněz daň. poplatníků :)) si na nás udělali čas, připravili materiály a umožnili nám zažít tuhle akci. Díky, protože i přes jiné politické názory, než má Herman Von Rompuy, se mi výlet líbil. A díky mým novým kamarádům jsem tam poznal trochu moravštiny.

Jen tak na okraj - díky moc za zájem o blog a jmenovitě bruselské články! Nečekal jsem to až tak velké, počet retweetů, mentions a favorite na Twitteru rozhodně potěší :) Stejně tak jako počet zobrazení stránky. Díky, moji čtenáři.
(nepokrytá reklama) A čtěte Kaplanovy knižní čtvrtky!
(nepokrytá reklama)

středa 20. června 2012

Brusel, den druhý

Motto druhého (a předposledního) dílu seriálu o návštěvě města, kde je zakázané chodit v burce, by klidně mohlo být: ,,Navšívit Brusel s partou euroskeptiků je vážně legrace." Ona to totiž legrace vážně je. Oproti úterý mě dnešní den poopravil mínění o městě jako takovém a přidal dost námětů k přemýšlení o kolosu, kterým je EU. Opět bych rád poděkoval všem zúčastněným úředníkům a zaměstnancům institucí napojených na EU, kteří nám věnovali svůj čas a prostor a byli vstřícní k našim dotazům.
Ze čtrnácti stránek poznámek jsem nakonec vypreparoval určitou část, kterou jsem opět rozdělil do několika celků - pro přehlednost. Nejdřív nějaké to obecné.
Celý den se nesl ve znamení českých zastoupení v EU. Několikrát jsme byli v českém domě, kde sídlí CEBRE, což je zastoupení podnikatelů a byznysu ČR u nás. Ostatní čas byl vyplněn opětovnou návštěvou komise, obědem v její kantýně a krátkou prohlídkou města a jeho památek. Navíc jsem si ještě stihl koupit ono v předchozím článku slibované pivo, takže se mí přátelé v pátek mají na co těšit.

O evropské integraci podruhéA pokračujeme! Narozdíl od včerejšího dne se dnes rozhořela náročnější diskuze, protože jsme se prostě otrkali a zjistili, že není třeba tvářit se stále europozitivně. Celý den byl navíc průběžně vyplňován situačními vtipy o modrém podkladu a žlutých hvězdičkách, které jsou v Bruselu opravdu na každém rohu.
Podle soEuroskepticismus vzniká kvůli médiím, která zkresleně o EU informují a jsou populistická - obviněny konkrétně byly Hospodářské Noviny a Lidové Noviny. Lidé jsou ovce, médiím věří a Brusel rozhodně není tak špatný, jak se v médiích říká. Chyba je samozřejmě i na straně českých politiků. Toto krédo dnes bylo celý den několikrát opakováno a potvrzováno i z publika. Jsou to totiž hanební novináři, kteří vytvářejí negativní obraz Bruselu :) Na tom se k nám hovořící zástupci EU shodli.

Podstatnější informace je to, že Brusel je semeniště lobbistických organizaci, oproti nim je Zavadil se svými hodinkami opravdu lobbista nižší třídy. Organizace CEBRE, která nám plánovala program je vlastně taky lobbistická společnost, která zastupuje české pondikatele a byznysmeny. Na tom by nebylo ještě nic divného, jenže legislativní procesy vyjednané na tripartitě u Evropské komise mohou při konsenzu obejít evropský parlament a začlenit se do legislativy i bez schvalování evropským parlamentem! Oproti diskuzním kroužkům u nás to je jiná káva! Zástupci EU to jako problém nevidí - to, že zájmová skupina má co dělat s tvorbou samotné legislativy a to navíc dosti divným způsobem, který nepodléhá běžným právním eurounijním cestám. Po tomto se také rozjela diskuze o (ne)přínosu EU, která pokračovala několik dalších hodin - tím se naše skupinka trochu rozhádala.


Všichni se tu tváří, jakože EU má chyby, které se ale časem a dalším postupem integrace vyřeší. Jisto ale nemají ve statistice - tři různí lidé a tři různá čísla: Ještě včera pro E. Komisi pracovalo 36 000 úředníků, před polednem jich bylo 33 000 a teď jich je 24 000. To je flexibilní organizace :)

Dle lidí z EU lze legislativní proces ovlivňovat a je transparentní, ačkoli jednání komise jsou přísně neveřejná. Stačí se prý zajímat - občané ČR se nezajímají, podnikatelé z ČR se nezajímají a v tom je dle nich problém. Na druhé straně jsou fér - uznávají, že Praha není už zas tak důležitá a Evr. instituce jsou důležitější, než ty národní. A osmdesát procent naší legislativy pochází z EU. Cílem je vyšší integrace a je škoda, že v zahraničních otázkách nemají člensko státy stejný vnější názor - to by se mělo změnit.

Projednávají se povinné dva týdny otcovské dovolené, kvóty pro dovoz zboží z J. Koree a Číny pro ochranu domácího trhu (a domácích značek, argumentovalo se zaplavením českého trhu levnými korejskými auty a následný kolaps škodovky). A nakonec čísla o počtech Čechů v institucích EU: Komise - 442, Parlament - 180 (22 poslanců), Rada EU - 60.

Jako poslední k nám dnes mluvil pan Alexandr Hobza, kterému bych rád poděkoval za zatím nejzajímavější a nejlépe provedenou přednášku. Jelikož je odborníkem českého zastoupení pro finance a ekonomii, týkala se jeho přednáška krize a opatření EU proti ní. Prezentace byla dlouhá a obsáhlá, proto vám nebudu vypisovat její jednotlivé body, které vlastně popořadě už znáte  - mluvilo se o malé regulaci trhu, která způsobila krizi vinnou řady faktorů, mluvilo se o záchraných valech, ESM, fiskálním kompaktu (naše nepřipojení bylo zmíněno) a dalších obecných projektech, které mají EU postavit na nohy. Vyfotil jsem pro vás shrnující slide, který vysvětluje jak zastavit kolotoč zadlužování podle receptu EU. Pan Alexandr byl otevřený připomínkám, kritice a byl schopen konstruktivně diskutovat a odpovídat s patřičným odstupem az a to mu patří dík.

O Bruselu jako městě s upraveným názorem
 Po dnešku musím konstatovat, že Brusel má i hezká místa. Jakmile se vymotáte z centra a dostanete se do takřka historických oblastí, začíná být prostorno a hezky. Jsou to romantické parky, míchané stavební slohy a pár pěkných soch. Je tu několik velkých muzeí umění, navenek hezké muzeum hudby a všude vafle. Narozdíl od centra už je vidět i nějakou tu tvář města, která ovšem stále není výrazná - hlavně taky proto, že tu skoro nepotkáte Belgičana. Co taky ale čekat od města, kde je nejčastějším novorozeneckým jménem Mohamed.

Brusel byl vystavěn na močálech a proto mají všechny budovy speciální pilíře, které je stabilizují. Je tu prý vysoká zločinnost a často se tu vykrádají automobily - někdy i hromadně. Žádné krásné město to ale rozhodně není a až na pár skutečných historických budov je tu vše hodně nové.

A zítra už bude den poslední, během něhož navštívíme parlament EU, kde se zeptám na důsledky změny fungování lis. smlouvy, která změní procentuální podíly mandátů jednotlivých států v závislosti na rozloze. A večer dalším letem domů.

Brusel, den první

Mladá Fronta už delší dobu pořádá soutěž Studenti čtou a píší noviny, jejíž zatím posledního kola jsem se zúčastnil. Spočívala v tvorbě článků na zadaná témata. Z dvaceti sedmi otištěných prací pak zástupci Evropské komise vybrali patnáct studentů, kteří se zúčastní studijní cesty do kolébky evropské integrace a kolektivismu, do hlavního města Belgie, do Bruselu. A shodou okolností byl můj článek nejen otištěn, ale byl jsem i přes mé veřejné euroskeptické názory vybrán jako jeden ze šťastlivců, který obsadil let Praha-Brusel.

Jen na úvod - rád bych vyjádřil poděkování všem doposud zapojeným organizátorům, díky kterým jsem měl možnost se do srdce EU podívat i z jiné perspektivy. Už po prvním dni je to určitě zajímavá zkušenost a doufám, že to tak bude i nadále :)

Vstávat ve čtyři nebylo moc příjemné, ale kupodivu nejsem nijak zvlášť unavený ani teď, když tento článek píšu, a to je 22:47. S pomocí mého hodného otce jsem se dopravil na zatím ještě letiště Ruzyně, přidal se ke skupince výherců, přihlásil se o slušivou eurotaštičku s europapíry a checknul se do letadla.

Prošel jsem tradičně důkladnou security kontrolou a konečně se nalodil na let Českých aerolinií OK 630. Na palubě jsem obdržel dobrou minitortillku a kávu, kterou jsem rozhodně vzhledem k časnému vstávání vděčně přijal.

Brussels International Airport je dlouhé. Sakra dlouhé. Od momentu, kdy vás vykopnou z letadla, do chvíle, kdy si můžete z jezdících pásů odebrat svoje zavazadlo, ujdete pěknou vzdálenost - nedivil bych se, kdyby to i kilometr byl. Následovalo setkání se skupinou a samozřejmý úvod do programu. Ubytovali jsme se začala hlavní náplň dne. Tu jsem se rozhodl shrnout do dvou větších celků.


O evropské integraciJelikož byla akce od počátku sponzorována EU, bylo vcelku jasné o co půjde. Ukázat nám, že EU je vlastně dobrá a že se stará o občany ve svých koloniích, totiž, v členských státech. Jako správný pokrytec jsem do Bruselu odcestoval s ideou, že zjistím, jak to funguje v srdci celé evropské mašinérie. Setkání s ,,čelními představiteli EU" v informačních e-mailu slibovalo mnohé, realita byla však taková, že za první den jsme se setkali a pohovořili s třemi Čechy, nutno podotknout, že každý z nich byl z jiného odboru Evropské komise - té byl totiž první den zcela věnován. Sice nešlo úplně o pana Hermana a pana Barossa, ale byli to lidé poměrně vysoce postavení a patrně i fundování ve svých vhledech do práce komise.

Průběh oněch přednášek byl v podstatě podobný, na konci se rozvinula diskuze a bylo možné klást otázky. Jen heslovitě, co jsem se dozvěděl a co jsem si zapsal do notesu, který mi EK darovala:
- V EK pracuje 33 000 úředníků
- Politici a média v národních státech mohou za to, že se EU vnímána negativně, resp. moho za euroskeptické vnímání EU ze strany ČR - že je EU zobrazována jako netransparentní organizace, kterou obyčejný občan těžko ovlivní
- Politici v národních státech si berou od EU úspěchy a neúspěchy naopak na ní schvalují, toto je také důvod euroskeptického vnímání EU
- 70% legislativy v ČR je stejně původem z EU
- To, že národní vlády mají nějakou reálnou moc je v podstatě iluze - vše důlěžité je rozhodováno v Bruselu a přidr. orgánech EU
- EU je hodná a dobrá
- Prioritou EU je trh práce pro mladé lidi (prioritou top 1)
- Plat nížšího úředníka EK je  cca 3500 - 4000 eur měsíc, mají část, flexibilní pracovní dobu a za přesčasy si určití úředníci mohou vzít max. dva dny volna v měsící
- Neexistuje diferenciace platového ohodnocení v závislosti nad náplní práce, resp. na odboru, ve kterém úředník EK pracuje  nezáleží při určování jeho platu
- Za konečně schválení směrnic EU mohou členské státy, je to jejich problém, že přijímají směrnice, které se lidem nelíbí
- Existence demokratického deficitu byla do jisté míry členy EK přiznána
- Pracovat pro EK je zajímavé a dostanete i definitivu včetně řady výhod. Navíc se můžete stát i placeným stážistou, stačí projít přísným sítem a mít aspoň bakalářský titul.
- Rejnok v luxusní restauraci nedaleko Berlaymontu je docela dobré jídlo, víno k němu podávané taky. Po dlouhé době jsem opět okusil chřest.


Kromě oněch přednášek, které ale nebyly zas tak sugestivní, jak jsem čekal,  jsme ještě navštívili Berlaymont (sídlo EK) samotný, podívali se na audiovizuální vybavení (to lze volně zdarma využívat k šíření povědomí o EU, to je zajímavé) a zúčastnili se tiskové konference pro akreditované novináře, kde vystoupili mluvčí EK a odpovídali na dotazy novinářů. Technické vybavení i komfort sedaček je v press room v Berlaymontu výtečný.

Až zítra se asi podíváme konkrétně více dovnitř, do života v Berlaymontu, takže bych měl onen organismus vidět více zblízka. Prozatím si mě jako proeuristu nezískali, ale snažili se. Upřít se přednášejícím ale nedá to, že působili energicky a upřímně, což samozřejmě neznamená, že jsou, ale minimálně tenhle dojem z toho byl dobrý.

O Bruselu
Brusel je, aspoň podle mých dnešních dojmů, ošklivé město. A nejvíce ho ubíjí to, že je v něm vše, ale ve výsledku nic. Je multikulturní - najdete tu černochy, muslimy, křesťany, Vietnamce a jiné Asijatce a řadu dalších etnik, přičemž každé z nich má pocit, že si musí otevřít restauraci, nebo si nějakou část města přestylizovat k obrazu svému. Autentičnost Bruselu jsem min. v centru a přilehlých oblastech nenašel, protože není. Kultura a tvář města je totiž multikulturalismem tak poškozena, že o nějaké atmosféře nemůže být moc řeč. Pár památek se tu nachází, ale ani ty, ani obrovské budovy EK a ER to nezachrání.

Co je tu super, to je výběr piva - je jich tu vážně hodně, na mnoho různých způsobů - kdybych měl jmenovat za všechny jedno, které bych po dnešku doporučil zkusit, bylo by to kvasnicové pivo Delirium Tremens, které se vyznačuje tím, že má vysoký obsah alkoholu (dle barmana jamaského původu prý přes 9 procent) a v logu má růžového slona. A je velmi dobré.

Uličky jsou tu úzké, náměstíčka většinou malá a všude tu panuje podivný pocit prostorové stísněnosti. Starších budov je málo, hromady etnických občerstvení až příliš mnoho.

Toliko první den, zítra budu pokračovat reporáží ze dne druhého, kterou možná některá svá tvrzení poopravím. Vyprávíme se totiž hlouběji do EK, více do detailu se budeme zaobírat strukturou EU jako celku a prohlédneme si důkladněji město.