Den před plánovaným darováním jsem si pro jistotu nezval léky proti alergii, ráno dietně posnídal (nějaká houska s marmeládou, čaj), vybavil se velkým množstvím vody (před odběrem je třeba hodně pít) a vyrazil do krajského města, kde se nejbližší zařízení odebírající krev bezplatným dárcům nacházelo. Na webu stanice nepochopitelně není uvedeno to, že se má už den předtím hodně pít a k večeří jíst netučná jídla - to jsem naštěstí neúmyslně dodržel, takže snad žádný problém nebude, ale jako radu pro ostatní prvodárce to myslím má cenu zmiňovat.
Původně jsem plánoval trefit do nemocnice už dopoledne, ale díky mému (téměř) dívčímu smyslu pro orientaci jsem prošvihl otevírací dobu a musel jsem čekat do dvou na konec polední přestávky. Mezitím jsem si dal pár suchých rohlíků (před odběrem se nesmí nic tučnějšího, ale pravděpodobně by i zeleninový salát byl ok) a čekal.
A teď už končí nudný úvod, a jdeme na to, jak to všechno vlastně probíhá.
Pro příchodu do transfúzní stanice musíte nejdříve vyplnit dotazník dárce. V něm se nachází základní údaje jako jméno, rodné číslo a poté řada otázek na váš zdravotní stav a život. U každé otázky máte možnost zaškrtnout ano, nebo ne, případně vypsat nějaké možnosti (operace, infekční onemocnění atd.). Odpovídáte podle vlastního svědomí a je třeba odpovídat pravdivě, protože je potřeba si uvědomit, že pokud někde zalžete a nepřijde se na to, může to ve výsledku třeba i člověka transfuzi příjmajícího zabít. Po vyplnění obou stran dotazníku si ještzě přečtete dokument nazvaný poučení dárce krve s informacemi o tom, kdo nemůže darovat (aby vás případně vyfiltrovali už zde), co vás při darování čeká a obecné informace. V poslední otázce dotazníku zaškrtnete, že jsteč poučení četli a rozumíte mu, připojíte svůj podpis a přejdete do šatny.
V šatně řeknete, pokolikáté jdete (prvodárci jsou zde příjmání bez objednání), odložíte si šaty, boty, dostanete pořadové číslo a budete posláni do prvního patra. Sednete si do čekárny, kde máte možnost natočit si vodu a podívat se na internet, kdybyste se vyloženě nudili. Na LCD obrazovkách běží seznam volaných dárců a vy čekáte, až se tam objeví vaše číslo. Naštěstí je v čekárně puštěné vysílaní ČT24, takže jsem si mohl prodlevy krátit pohledem na pana premiéra :)
Jako první jdete do kanceláře, kde si vás zapíší do evidence, uloží si vaše kontaktní údaje, dostanete letáky a můžete si nechat proplatit jízdenku - včetně cesty zpět. Tady snad nějaký problém ještě nastat nemůže, sekretářka si vezme váš dotazník a pošle vás opět do čekárny.
Druhé zobrazení vašeho čísla znamená, že pokračujete do laboratoře. Tam vám bude odebrána jedna zkumavka krve, ze které se udělá krevní obraz. Doktor vám ještě změří teplotu. Celou dobu se vás ptají, jestli je vám dobře a i pouhé pohlédnutí na zem může být interpretováno jako nevolnost a upřený pohled na zaváděnou jehlu taky :) Je vidět, že opravdu nechtějí, aby jim tam lidé omdlévali. V téhle fázi už může dojít v extrémních případech k odmítnutí - pokud někdo nesnese odebrání malého množství krve , tak těžko snese odebrání řádově většího množství :) Po vytištění výsledků rozboru krevního obrazu (z něj se dozvíte počet různých druhů krvinek v krvi a její složení) jdete zpátky čekat a po dalším vyzvání pokračujete do ambulance.
Následuje první vážné síto, na kterém se může ukázat, že darovat nemůžete. Doktor(ka) si vás prohlédne, změří tlak a vyhodnotí krevní obraz. To vše jsem měl naštěstí v pořádku, na víc jsem se dozvěděl, že moje žíly jsou pěkné a v budoucnu si budu moci vybírat, kterou ruku chci :) Ještě s vámi projdou váš dotazník dárce, zanesou si údaje z něj do evidenčního systému, zeptají se na další doplňující informace a pokud vše proběhne dobře, budete posláni na poslední čekání před finále :)
Teď už jen čekáte na to, až budete zavolání k samotnému odběru. Tady je nutno říci, že při opětovném darování se všechny výše zmíněné procedury zredukují (například z odebrání krve se stane píchnutí do prstu) a vše půjde (prý) svižněji. Ještě jednou připomínám, že v den darování je třeba velmi pít, tím se předejde kolapsu.
Dle informací stanice máte vypít min. půl litru tekutiny předtím, než si krev necháte vzít a k tomu slouží občerstvovací stanice přes sálem. Je zde nějaké drobné pečivo (darovat na lačno by se nemělo) a volně k odběru šťáva. Pokud se budete cítit fajn, napití a najedení, umyjete si předloktí u umyvadel a můžete vstoupit do sálu.
A teď nastává finále :) Odběrový sál je místnost s asu šesti křesly vedle sebe, které slouží k odběrům. Mně bylo přiděleno to úplně napravo. Sednete si a začíná neustále ptání, jestli je vám dobře :) Ptát se vás budou v podstatě každou chvíli po celou dobu trvání procedury, pokud by vám bylo špatně, nebo se cokoliv stalo jsou samozřejmě ihned k dispozici. Vydezinfikují vám předloktí, zakšrtí ruku, vy zapumpujete a přípraví si přístroj s jehlou. Chápu lidi, co se toho bojí, protože jehla to není úplně malá, ale moc to nebolí a zas tak hrozné to není :) Potom, co vás napíchnou, vám nejdříve odeberou jednu zkumavku na testy krevní skupiny a nemocí (HIV, žloutenka, syfilis a podobně) a až poté začínají odebírat krev do oněch klasických vaků, přičemž přístroj pod vámi vakem houpá a krev v něm přelévá.
Po celou dobu (v mém případně osm minut, kamarádův rekord je ale čtyři, čili je to čistě individuální - maximum je patnáct minut) v pravidelném rytmu zatínáte pěst, aby nepřestávala krev proudit. Jediná fyziologická reakce, kterou jsem u sebe pocítil byly mírné pocity horka vedoucí z nohou, nic hrozného - poctivě jsem to ovšem zahlásil a výsledkem bylo to, že jsem si lehl s pokrčenýma nohama (křesla jsou polohovací). Během odběru máte právo se na cokoliv ptát a kdykoliv z něj bez udání důvodu odstoupit.
Celkem mi bylo odebráno cca 470 gramů krve, což je něco přes 500 mililitrů. Po vypnutí přístroje vám přelepí vpich, zaškrtí a jako prvodárce vás chvíli nechají ležět, poté sedět a až za pár minut vás pustí ven. Tam dostanete stravenku na sedmdesát pět korun a žeton do kávovaru. Opět se můžete napít nějaké štávy a jakmile se cítíte dobře, odcházíte.
Výsledky krevních testů a vyšetření krevní skupiny k vám dojdou pouštou spolu s kartičkou dárce na adresu, kterou jste sdělili sekretářce. Pokud jste při vstupu vyplnili i e-mail, bude si vás stanice na další odběry zvát - jako již opětovný dárce se musíte bezpodmínečně objednávat, přičemž rozpětí mezi jednotlivými odběry jsou tři měsíce. Pokud by vám to bylo líto, můžete ještě darovat plazmu, tu lze darovat do šesti měsíců od posledního darování krve a rozpětí mezi odběry plazmy je myslím čtrnáct dní - ovšem její odběr je mnohem delší, oficiální zdroje uvádí hodinu až dvě. Pokud byste chtěli pomoci ještě více, můžete si hned při druhém odběru nechat vzít ampulku krve navíc pro zjištění tkáňového typu pro možnost darování kostní dřeně - to už je procedura náročnější, na stanici vám dají leták, který vše detailně popisuje.
Někteří lidé si stěžují na únavu po zbytek dne. Mně se nic takového nepřihodilo, rozdíl oproti ránu byl minimální :) Máte sice zakázanou náročnější fyzickou aktivitu a chvíli o odběru nemáte s rukou moc hýbat, ale o nějaké větší únavě se v mém případně mluvit nedá. Po zbytek dne máte vypít hodně tekutin a můžete se chlubit vpichy na obou rukách :)
Abych to shrnul - vše v pohodě. Personál byl příjemný, velmi vstřícný a máte pocit, že se nemáte čeho bát - jednají s vám jako v bavlnce :) Samotný odběr proběhl v pořádku, jsem rád, že moje krev (tedy snad, testy mohou ještě odhalit nějaký faktor, kvůli kterému bude moje krev nepoužitelná) zachrání někomu život - z odebrané krve jsou odděleny jednotlivé látky a ty jsou pak dávány pacientům podle potřeby - z jedné dávky krve můžete pomoci zachránit třeba až tři lidi (krvinky, destičky, plazma).
Takže doufám, že až za tři měsíce řeknu svým kamarádům, tak už nepůjdu sám.
