pondělí 19. března 2012

Henning Mankell - Číňan

Nejsem znalcem kriminalistické literatury. Vlastně si vůbec nevzpomínám, jestli jsem nějaký detektivní román kdy četl. Tak jako tak je Číňan od Mankella moje po dlouhé době první zabřednutí do vod tohoto žánru a když jsme u toho, i do vod ne-fantasy severské literatury. A jak mám tak ve svých recenzích v oblibě, začnu hodnocením - Kinesen, jak se román ve švédském originále jmenuje, je skvělý.

Každý pořádný detektivní příběh potřebuje zápletku a Číňan ji má řádnou - tajemný pachatel vyvraždí celou vesnici Hesjövallen a do vyšetřování policie se zaplete sympatická Birgitta Roslinová, státní soudkyně, kterou pojí s jednou z obětí vzdálený rodinný vztah. Když se rozhodne pátrat na vlastní pěst začínají události nabírat na obrátkách.

Věřte mi, že není lehký úkol tuhle knihu popsat bez přílišného prozrazování děje, ale můžu naznačit aspoň to, že je dělena do čtyř logických celků, z nichž jeden se z příběhových důvodů odehrává v minulosti. Právě v této střední části sice trochu Číňan ztrácí tempo, které ale vynahrazuje zdařilým vhledem do současné geopolitické situace, popisem fungování režimu v Číně a jeho vztahem k západním obyvatelům.

Otázka samozřejmě je, do jaké míry je reálné vykreslení současné Číny tak, jak ho Mankell předkládá. Nějak extrémně se v současné nejlidnatější zemi světa nevyznám, ale jedno je třeba rozhodně v souvislosti s příběhem zmínit a teď taky přijde menší spoiler. Birgitta totiž byla za mlada členkou radikálních švédských levicových aktivistů, kteří se rozhodli postupovat podle učení Mao Ce Tunga, velkého komunistického vůdce novodobé Číny. Když se v průběhu děje Birgitta dostane do Číny a dojde ke konfrontaci její mladické, idealizované, vysněné komunistické utopie  s novodobou velmocí, kde nenajdete žádné rolníky pochodující s rudou zástavou.

Nakonec ani nejde o tu zápletku, která je samozřejmě z pohledu prostředí důležitá, ale o vyrovnání jedné soudkyně se sebou samotnou. Ač to zní zrovna u detektivky snad až nepatřičně, hlavní síla Číňana neleží paradoxně v oné cestě za rozuzlením případu, ale v cestě, kterou musí sama hrdinka ujít. Ta jen navíc zasazená do velmi zajímavého společenského a světového kontextu, který dodává Mankellově románu vyšší rozměr. A je to moc dobře.

úterý 13. března 2012

Proč je knižní pirátství horší než to hudební?

Kromě pirátství softwarového, filmového a hudebního se v poslední době vesele skloňuje v souvislosti s kopírováním autorsky chráněného obsahu také literatura. Počet elektronických čteček roste a s tím logicky klesá počet lidí, kteří jsou ochotni za knihy platit. Podobná situace se v historii opakovala s hudebními nosiči, které jsou na samotném okraji zájmu. Na půdě Národní knihovy proběhla poměrně zajímavá diskuze právě o problematice piráťení knih (ve které jsem si mimo jiné na české Piráty poupravil názor) a rád bych svou troškou do mlýna přispěl i já.

Chtěl bych tímto krátkým článkem poukázat na to, že ač se to nezdá, je kopírování a sdílení knih mnohem větším problémem, než je asi nejrozšířenější kopírování muziky. Přitom se často tyhle dvě věci porovnávají, dávají se do společných souvislostí, co že prostě a jednoduše špatně. Modelový příklad. Mám kapelu, nahrajeme desku, upíšeme se nějakému vydavatelství a tu desku začneme vesele prodávat. Současně napíše nějaký autor beletristickou knihu, třeba román, upíše se nakladateli a taktéž ji začne vesele prodávat. Oba začnou vinnou jejího nelegálního šíření po internetu tratit, protože se jim v důsledku toho sníží prodeje jejich děl.

Až do této chvíle je všechno stejné. A jak už asi tušíte, zde také dochází k lámání chleba. Ztrátu, kterou vygeneroval úpadek prodejů alba mé kapely můžu do jisté míry vykompenzovat z jiných zdrojů. Těmi jsou například koncerty (hlavní zdroj příjmů současných muzikantů) nebo třeba použití mých skladeb ve filmech a reklamách. Oproti tomu chudák autor knížky nemá kromě pár nepravděpodobných scénářů příliš šanci jak svoji finanční ztrátu vykompenzovat. Může sice doufat, že se jeho kniha přeloží do jiného jazyka a za to dostane zaplaceno, ale to se na našem trhu týká jen těch největších trháků. Možná se mu podaří přimět někoho, aby podle jeho příběhu natočil film, to je pro většinu autorů také velmi nedosažitelná možnost.

Kolem a kolem, na autora literatury (a přidružené subjekty jako je nakladatel apod.) má upiráťění jeho díla ve výsledku mnohem zásadnější dopad, než na hudebníka. Rozhodně tu nechci obhajovat hudební pirátství, jen poukazuji na to, že pro knihy jako byznys je pirátství mnohem větším strašákem než pro hudební průmysl. Mohlo by se totiž stát, že už nebudou profesionální spisovatelé. Nebude totiž nikdo, kdo by je zaplatil.