Neon Genesis Evangelion

Co se týče anime, jsem nováček. Viděl jsem i u nás zdomácnělé klasiky typu Cesta do fantazie a Princezna Mononoke, úspěšně se vyhýbám seriálům typu Naruto ale asi nic mě nemohlo připravit na věc, která se jmenuje Neon Genesis Evangelion. Postapokalyptická mecha (žánr, ve kterém figurují velcí roboti, sem patří např. i Gundam) jízda plná psychoanalýzy, křesťanské symboliky boduje především velmi zajímavou dějovou linkou a detialním prokreslením hlavních postav. Čtěte dále a dozvíte se víc.

Jako prakticky libovolná populární série má i NGE pár odnoží - základním kamenem je anime seriál z roku 1995 (od studia Gainax), který režíroval Hideaki Anno, následuje stejnojmenná Manga a čtyři celovečerní filmy. Nejdůležitější (a patrně nejlepší) je už klasicky to první - původní Neon Genesis Evangelion seriál, který čítá 24 dílů.

Píše se rok 2015, patnáct let od masivního výbuchu (nazývaného ,,Second Impact), od prvního setkání lidstva s bytostí zvanou anděl. Do vládní agentury NERV přijíždí syn tamního šéfa Ikariho, Shinji, aby se stal pilotem Evangelionu, opravdu velkého robota a zároveň jediné zbraně schopné anděly zničit. A zrovna v den jeho příchodu dochází k prvnímu útoku anděla po patnácti letech a Shinji je jediný, kdo je aktuálně schopen bránit lidstvo. Tolik asi základní zápletka, ale tím to rozhodně nekončí.

SPOILER ALERT

Kromě Shinjiho se ale postupně setkáme s dalšími dvěmi (třemi) piloty Evangelionů, introvertní Rei a temperamentní Asukou, přičemž každý z nich má typické charakterové rysy a vady. Jak asi tušíte, nebude ten boj proti Andělům (jejich konečný počet se přehupuje přes deset) jedinou náplní oněch 24 dílů - na ploše celého seriálu Anno rozehrává působivou podívanou, během které bude váš mozek a představivost pracovat naplno. Velmi výjimečně řečeno něco narovinu, je na vás, abyste si z útržků informací poskládali celkový obraz. Od konvenčních začátků se NGE postupně dostává k čím dál víc psychologickým tématům a jak postupně odhalujete co že jsou Evangeliony zač a co má NERV vlastně v plánu, dochází vám, že tohle je něco víc než jen obyčejné anime.

Pravda, poslední dva díly jsou kvůli problémům s pěnezi takové...jiné. Někdo si naprosto šílenou koláž na papíru kreslených postaviček, psychoanalytických výjevů a šílenství pochvaluje, jiní považují (včetně mě) za skutečný konec seriálu film The End of Evangelion, který vyšel o dva roky později jako satisfakce těm, kterým 23. a 24. epizoda nesedly.

Kromě této ,,základní" série NGE vznikl i snímek ,,Death and Rebirth", který není ničím jiným než shrnutím seriálu a samostatná odnož Rebuild of Evangelion, která nyní čítá dva díly (čeká se na třetí). Ten první je prakticky doslovným přepisem prvních několika dílů seriálu (s použitím moderních technologií), ve druhém dochází k zásadním obratům v ději - takhle nějak vypadá alternativní vývoj Neon Genesis Evangelion.

Pokud vás alespoň trochu NGE podle mého popisu zaujal(o), neváhejte a sežeňte si ho. Stojí to za to.

Seznam na CSFD:

Neon Genesis Evangelion TV seriál 82%
End of Evangelion 83%
Rebuild of Evangelion: Evangelion 1.11 73%
Rebuild of Evangelion: Evangelion 2.22 87%

A na závěr, úvodní titulky:

Zaslaná pošta // Going Postal

Jsou adaptace knih, které se povedou a ty, které se nepovedou. Zaslaná pošta, film podle stejnojmenného (no pravda, na přebalu je jedno písmenko tak trochu zmeněné :)) zeměplošského románu Terryho Pratchetta, patří mezi ty dobře zvládnuté.
Pokud nemáte tušení, co že to Zeměplocha je, tak vězte, že jde o smyšlený placatý svět balancující na krunýři velké želvy, který Pratchett zaplnil plejádou groteskních postav, velmi zdařile parodujících celou řadu klasických fantasy klišé. V tomto ohledu je Zaslaná pošta román/film poněkud netradiční, protože se v něm jako hlavní představují hrdinové, kteří nepatří do osvědčeného Pratchettovského arzenálu. Ze starých známých se tu objevuje pouze svrchovaný vládce Ankh-Morporku, lord Vetinari a Voromil Výsměšek, arcikancléř Neviditelné Univerzity. Hlavním hrdinou je podvodník Vlahoš von Rosret, který unikne jisté oprátce po odhalení jeho zločinů tím, že se pokusí dát dohromady nefunkční poštovní úřad. V tom se mu ale snaží zabránit pan Pozlátko, majitel konkurenční technologie. A ještě k tomu předchozí poštmistři zemřeli za velmi nejasných okolností... .

Předlohu jsem nečetl, mnoho ostatních knih ano, takže mohu alespoň zhruba porovnat, jak se podařilo Ankh-Morpork ztvárnit na televizní obrazovce. Dobře. Diametrálně odlišně, něž jak jsem si ho představoval (mnohem více středověky), ale rozumně. Děj plyne pěkně, herci předvádí slušné výkony a samotná zápletka je velmi povedená. Horší jsou pak efekty, snímek zřejmě nedostal od BBC tolik peněz, kolik by bylo třeba, ale i přesto jde o vizuálně povedenou podívanou - o tu se postaraly především nevšední Pratchettovy nápady (a to hlavně ,,semafory") a charizma Richarda Coyla.

Za 199 Kč na Blu-Rayi jde o super koupi - bonusy sice žádné, v HD i s originálním zvukem to ale je. Jen je škoda, že se o takovýchto filmech nemluví více, zaslouží si o dost více pozornosti, než běžné masové ,,pohádkoviny", které v mnoha případech i předbíhá.

Za všechno můžou elfové

Jestli jste si začínali myslet, že je snad bezpředmětnému obviňování videoher jakožto pojistky násilných činů konec, jste na omylu. Po Breivikově ,,akci" v Norsku se opět objevila spousta hlasů, že přece on hrál tu jedinou a špatnou hru. A že neuhádnete která to byla? World of Warcraft.

Což o to, nějaká ta skupinka zaslepenců a odpůrců násilí ve hrách se vždycky najde, jenže norský Coop si vyložil právě tuhle skutečnost po svém a začal stahovat ze svých regálů nejen všechny hry kde se střílí po lidech (Counter-Strike, Call of Duty atd.), ale právě World of Warcraft. Přitom každý, kdo hru hrál může potvrdit, že co se množství a především reálnosti zborazovaného násilí týče, jde o titul naprosto nepodstatný.

Ono se to nesmírně hodí - viděli jsme to už několikrát. Někdo provede špatnou věc a aby nespadla všechna vina na neschopné policisty/vládu/správu města/bůhvíkoho, vybere se jako oběť právě nějaká hra co je po ruce. Stávalo se tak v devadesátých letech (zde figurovaly spíše hry deskové a to především Dungeons and Dragons), stávalo se to i po roce 2000 (střelba v Columbii a spoustu případů, kdy se pachatelé ohavných činů dokonce vymlouvaly, že je k tomu donutilo to špatné, hrozné a dětikazící GTA) a děje se to i dnes a teď. Většinou ale zprávy obviňující videohry taktně zamlčují, že dotyční měli psychické problémy, byli šikanování, připravovali svůj čin mnoho let dopředu a nikdo je neodhalil a podobně.

I přesto, že už minimálně přes deset let jsou videohry přirozenou součástí mainstreamové zábavy a oborem, kde se točí nesmírně veliké peníze, stále se svaluje vina na ně. Proč ne na násilné filmy, na extrémní hudbu - to mi přijde také jako výborná berlička, jak vysvětlit teroristický čin - poslouchal až příliš The Dillinger Escape Plan!

A co se týče world of warcraft, mezi jedenácti miliony lidí určitě najdete jednoho, který má násilné sklony a nemá to k zbrani daleko. Stejně jako v reálném světě.